„Ale stejně i pro mého muže to nebylo moc potěšující, tak v roce 1980 jsem pak říkala, myslím, že je na čase. 1977 zemřel tatínek a 1980 jsme se začali připravovat na vystěhování. 1982 v září jsme se vystěhovali. Dva roky to trvalo. Chtěli vidět koberce, obrazy, prostě všechno možné. A teď muselo všechno mít zase tu dobu, aby to, nemohlo mezi tím být tři roky, muselo to být v určité době. A někdo pro ty koberce přišel sem, myslím, že na ty obrazy taky… No asi jo, protože kam bychom je nosily. Ale můj tchán taky sbíral u moře někdy takové mušle, kamínky a tak. S tím jsem šla já. To byla taková krabice, do muzea, do nějakého muzea, abychom dokázali, že to není nic jako…“
„Můžu se jenom zeptat, neřekla byste nám něco švýcarsky? Jenom tak pro zajímavost, mě by to docela zajímalo? Tak ve Švýcarsku se mluví německy… (Pamětnice mluví německy)“
„Přišlo pak 21. srpna a asi v šest hodin ráno mě vzbudila teta. Tenkrát jsem bydlela u tety, moji rodiče už byli v Ticinu, odstěhovali se opravdu tam dolů, a já jsem ale zůstala v Curychu u tety. A ta mi říkala, že Tomáš, který se ohlásil, že přijede koncem srpna, asi nepřijede – (do Československa) vtrhli Rusové. No a pak jsme byly nalepené celý den, každý den na televizi, co se děje tady u vás. A vzpomínám si, že na mě největší dojem dělali Češi, když pro mě neuvěřitelně šli rukama, nebo takhle měli ruce, proti těm tankům.“
Rita Vosolsobě se narodila 28. srpna 1944 v Curychu jako Rita Schianchi. Matka Marie pocházela z Československa, otec Attilio z Itálie. Má ještě o rok mladšího bratra Attilia. Od dvou let žila u tetičky na statku, domů k rodičům jezdila pouze na Vánoce. V devíti letech se vrátila k rodičům do Curychu. Po střední škole studovala rok v Bruselu. V roce 1967 se seznámila s akademickým malířem Tomášem Vosolsobě. Rok si psali s pomocí slovníku dopisy, protože ona neuměla česky ani anglicky a on německy. V srpnu 1968 za ní měl Tomáš Vosolsobě přijet do Švýcarska, s napětím tedy sledovala vývoj událostí v Československu po obsazení země vojsky států Varšavské smlouvy. Na podzim 1968 s ním odjela do Československa, kde už zůstala. Vzali se v červenci 1969, společně žili v Uhříněvsi. Nejprve se musela naučit česky, chodila na jazykové kurzy a český jazyk studovala i na Karlově univerzitě. Zaměstnání pak našla na švýcarském velvyslanectví v Praze jako překladatelka. V roce 1980 se začali chystat na vystěhování do Švýcarska. Dva roky ale trvalo, než získali všechna potřebná razítka a povolení. V roce 1982 odešli do Bernu, kde Rita pracovala na československém velvyslanectví. Po čtyřech letech se přestěhovali do Curychu, kde žili až do roku 2000. Zde získala zaměstnání jako soudní zapisovatelka. Po revoluci začali s mužem navštěvovat Československo, v roce 2000 se přestěhovali do Velvar. Jelikož neměli děti, založila Rita Vosolsobě nadační fond, který spravuje manželovy obrazy. Žije ve Velvarech.
