„Nestalo se to v každý vesnici. Tam, kde byli samí větší sedláci, tak oni drželi při sobě a oni je nemohli tak vystěhovat, kdežto tady v těch Puklicích, tak bylo hodně jako… Já nevím, jak bych vám to řekla. Tam byl za války nějakej pan Mareš, který šil, byl to Čech, ale šil pro Němce kožený kabáty. Oni ho potom po válce nazvali, že byl kolaborant, a taky ho zavřeli. A ty lidi, co se k němu dostali, tak to byli většinou cizí lidí, kteří neměli ten vztah k tý vesnici, a ty potom tam dělali takovýhle nepříjemnosti.“
„To byl zase západní válku. On byl celou válku na Západě jako letec, a když se vrátil, tak měli taky statek. A to bylo myslím v roce 48 nebo 49, to už vám neřeknu přesně, tak oni řekli, že mají nějakou skupinu protistátní, a taky ho zavřeli a tu paní taky vystěhovali. Potom asi dva roky ještě tam nechali moje rodiče a nějaký Neubauerovy. A ti potom ještě, protože měli těch pozemků málo, aby založili to družstvo, tak ještě ty dvoje vystěhovali. Ti další už se potom dost báli, čili ti malí zemědělci vstoupili do toho družstva a založili JZD vlastně.“
„Vzali mu jeho pole, který měl na rovině, a dali mu samý okrajový pole, který nic nevynášely, a daly mu potom takový dodávky vysoký, který on nemohl splnit. Tím, že je nesplnil, tak měli zase důvod, aby ho šikanovali, aby ho mohli nějak potrestat. Potom, protože řekl, že nesplní dodávky, tak ho taky zavřeli. Asi na půl roku ho zavřeli. Pak řekli, že je neplnič těch dodávek, a proto ho vystěhovali.“
Libuše Votavová, za svobodna Šuhajová, se narodila 25. června 1932 v Puklicích na Jihlavsku. Po absolvování místní dvoutřídky nastoupila na měšťanku do Brtnice, která však byla v roce 1942 uzavřena. Po válce vystudovala zdravotní školu. V 50. letech byla její rodina v rámci kolektivizace vystěhována ze statku. Otec byl za neplnění dodávek půl roku vězněn. Libuše Votavová pracovala celý život v nemocnici v Jihlavě. Po roce 1989 byl rodině statek v rámci restitucí vrácen v zdevastovaném stavu. Zemřela v roce 2021.
