Jan Vyhnálek

* 1946

  • „Tehdy jsem pracoval jako řidič nákladního auta a jezdil jsem v Pražských drůbežářských závodech. 17. listopadu jsme zrovna měli večírek a tam to bylo slyšet, někdo poslouchal rádio a zaslechl to tam. Samozřejmě jsme tam hned neběželi, ale od druhého dne jsem každý den chodil zvonit klíči. Chodil jsem i na Letnou, leccos jsem si i nahrál na magnetofon, ale od té doby jsem to nikdy neposlouchal. Snad na to jednou přijde čas. Zajásal jsem, že konečně něco přišlo. Chtěl jsem tehdy na naší provozovně založit Občanské fórum. Chodil jsem po kancelářích a po spolupracovnících a každý se podepsal, že by tam rád vstoupil. Někteří se divili: 'Jak to, že tento? Ten komunistům podkuřoval!' Já jsem říkal: 'Každý má právo se zlepšit.'“

  • „Po půlnoci mě najednou probudila a říká: 'Honzo, vstávej, Rusáci nás napadli!' Já jsem jí říkal: 'Co blbneš, prosím tě!' Ona říkala: 'Pojď si to poslechnout!' Tak jsem poslouchal rozhlas po drátě a tam každou čtvrthodinu říkali naléhavou zprávu, že vojska spřátelených armád a tak dále. Šli jsme ven před barák a slyšeli jsme, jak jedno letadlo létalo za druhým. Pak jsme šli spát a druhý den ráno jsem cítil naftu. Říkal jsem: 'To není možné, co to tady smrdí?' Vyšli jsme ven před barák a tam byl jeden tank za druhým.“

  • „Děda nejenomže překládal knihy, sestavil tu řeč, ale chtěl i sestavit rodokmen Kunstovných. Dobral se až do konce 17. století. Cesta ale vedla do Německa, a to mu bylo osudné. Protože uměl dobře německy, psal si tam. Pošťačka, alespoň podle toho, co jsem se dozvěděl od matky, ho udala a 9. května 1945 si pro něho přišli. Podle záznamu ho pod puškou odvedl nějaký příslušník a lidé ho měli na ulici ubít. Ale jak mi říkala matka, byl zastřelen ve vozovně, která tehdy byla v Praze Košířích na Demartince. Matka mi také říkala, že má ještě doma schovanou prostřelenou občanskou legitimaci. Bohužel jsem ji nikdy neviděl. Jen někdy se rodiče, nebo spíš matka a babička, o tom bavili, ale věřím tomu, že velice neradi.“

  • Full recordings
  • 1

    Jaroměř, 10.07.2021

    (audio)
    duration: 01:25:35
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Dědu mu zabili jako kolaboranta, pak ho připomínali jako hrdinu

Při slavnostním předávání maturitního vysvědčení v 80. letech
Při slavnostním předávání maturitního vysvědčení v 80. letech
photo: Soukromý archiv

Jan Vyhnálek se narodil 26. července 1946 v Praze. Tatínek Heribert pracoval jako malíř pokojů a maminka Daruše byla se čtyřmi dětmi ženou v domácnosti. Důležitou osobou byl pro Jana jeho dědeček z matčiny strany Otakar T. Kunstovný, který sestavil umělý jazyk Serve. Posílal a dostával dopisy z Německa, protože se zabýval rodokmenem Kunstovných. Pošťačka ho udala jako kolaboranta a 9. května 1945 ho zatkli. Podle záznamů ho ubili lidé na ulici, podle pamětníkovy matky ho zastřelili. Jan se po základní škole vyučil tesařem a v roce 1963 začal pracovat jako parketář. V 60. letech chodil často do divadla Semafor, kde byl zaměstnán jeho tatínek. Oženil se v roce 1966 a narodily se mu dvě dcery. Ráno 21. srpna 1968 viděl před svým domem řadu tanků, projížděl mezi nimi na motocyklu cestou do práce. V roce 1968 nebo 1969 navštívil příbuzného v Rakousku a chtěl tam pracovat. Zapojil se do dění sametové revoluce, od 18. listopadu 1989 se každý den po práci účastnil demonstrací. Snažil se založit Občanské fórum v provozovně Pražských drůbežářských závodů, pro které jezdil jako řidič, ale nepovedlo se. V roce 1992 založil občanské sdružení SOS. Motivovala jej k tomu rodinná situace, kdy úřady odebraly jeho dceři dítě a svěřily jej do výchovy příbuzným. V roce 2002 dokonce kvůli této situaci neúspěšně žádal o azyl v Belgii a Švédsku. V roce 2021 žil v Jívce v okrese Trutnov.