Roman Watzinger

* 1929

  • „Naboural syn ministra energetiky tehdy auto a on měl za čtrnáct dní do Jugoslávie na dovolenou. A tak jestli jsme schopni to opravit. Tak to dovezli v pondělí, měli jsme na to čtrnáct dní, ale v pátek už jsme mu poslali telegram ráno, že si může pro auto přijít, je hotový. A tím já jsem se seznámil s ministrem. A jemu přijela jednou návštěva, místopředseda vlády ázerbájdžánské republiky, na týden do Karlových Varů – a on mě požádal, že nemůže být celý týden tam, tak jestli bych se mu mohl věnovat. Tak jsem si vzal dovolenou, vedoucí zakázkové kanceláře auto, a takhle jsme se prostě postarali o něj a jeho ženu. A když byl závěrečnej pohovor, tak se mě ministr ptal, co dělám já, když nemluvím česky, myslím jako Pražáci, a podobně. Tak jsem mu řekl, že jsem z jižní Moravy a že beztak se chci vrátit jednou. A víc nic. Asi za čtrnáct dní jsem byl pozvanej na pohovor k ministrovi, tam byl generální ředitel energetiky. Když by mě zaměstnali, co bych chtěl dělat, a já jsem měl zkušenosti z vodních elektráren, tak když se stavěly Dalešice, tak že bych tam šel klidně dělat. To řekli ne, ale prostě posunuli mě do Brna na toho personálního ředitele a to jsem dělal šestnáct let.“

  • „Já jsem objevil dole u hřiště udírnu. Tak jsem ji otevřel a zjistil jsem, že jsou tam pěkně pověšený klobásky a udily se tam. No, tak samozřejmě, že, nějaký klobásky, protože doma takový věci na jídlo nebylo, tak jsem jich prostě pár vzal. A chodili jsme do Vinohrad, ta parta, co jsme hrávali ten fotbal, a tam jsme si je dělili. Domů dovézt něco, to se nesmělo, protože to by byl problém. A jednou dokonce tam klobásky nebyly, ale byla tam velká uzená kýta a já jsem tu kýtu vzal, strčil takhle pod triko, popálil jsem si břicho celý, a tu kýtu jsme si pěkně rozdělili ve Vinohradech nahoře a měli jsme se dobře.“

  • „Naložilo se nejnutnější a jelo se. V říjnu, bylo sychravo a jeli jsme směrem na Šumnou, potom směrem na Blížkovice. A kolem tak asi páté hodiny, už se smrákalo, už začínala být tma, se dostavil na motocyklu voják a ohlásil: ‚Okamžitě vozy zpátky. Bude se likvidovat armáda na to území, které nebude zabráno.‘ Takže prostě se udělalo to, že nám složili všechno, co jsme měli na voze, do příkopu mezi Šumnou a Štítarama. No, a maminka měla teď na starosti, co dál. Tak se sebrala a šla pěšky na hranici za otcem, co teda má dělat. A my jsme tam zůstali – dvě sestry a já. Mrholilo, tak abysme nebyli na dešti, tak jsme měli otevřenou skříň a tam jsme prostě přežívali celou noc, maminka se vrátila až kolem čtvrté hodiny odpoledne druhý den a přijela s kočím se žebřiňákem.“

  • Full recordings
  • 1

    Vranov nad Dyjí, 12.12.2019

    (audio)
    duration: 01:23:44
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Nad námi létala letadla a my hráli fotbal

Roman Watzinger v mládí
Roman Watzinger v mládí
photo: archiv pamětníka

Roman Watzinger se narodil 28. září 1929 v obci Trstěnice u Moravského Krumlova. Brzy se rodina stěhovala do Vranova nad Dyjí, kde dostal Romanův otec práci v elektrárně. V roce 1938 po podpisu mnichovské dohody musela rodina domov narychlo opustit. Několik měsíců strávili v restauraci v Pavlicích a na konci roku se stěhovali do Brna, kde otec získal práci. V Brně strávil Roman válečné roky a začal se tam učit nástrojařem. Po válce se s rodinou vrátil do Vranova. Od roku 1947 pracoval v ČKD Blansko. V roce 1950 narukoval na vojnu, kde nakonec zůstal dalších třináct let jako voják z povolání. Po odchodu do civilu začal pracovat na vodních stavbách a později v Karlových Varech u Škodovky. V roce 1973 dostal pozici personálního náměstka ředitele v energetickém podniku v Brně. Roku 1989 odešel do důchodu, ale pracoval jako ředitel rekreačního centra, v letech 1998–2002 působil jako starosta Vranova nad Dyjí.