Karel Zadražil

"No, houslařem normální učení bylo tři roky. Ale pak byly takové nástavby a to jsem měl šest let. To bylo i potom, kdyby člověk něco nevěděl, tak vám mohu říct, že jsme mohli kdykoli za kýmkoli, jak za panem Vávrou, tak za panem Pötzlem jsme mohli přijít a všechno vysvětlili. I když už nás neučili, už jsme byli ve vyšším ročníku. Po těch třech letech už jsme byli dál, takže když jsme to chtěli vědět, třeba jsme nevěřili tomu, kdo nás učil, prostě to bylo takové přirozené. Ne jako 'řekněte mi něco', nevysvětlovali jsme nic jiného než se zeptat. A všechno řekli. Jak Vávra, tak Pötzl. To bylo velmi důležité. Protože víte, ono se řekne 'housle', ale tam je tolik věcí, které jsou prostě velice, velice obtížné. Důležité je přesně to udělat. A to záleží na tom, jaké máte chutě, jak vás to baví. Jak se snažíte. A to je všechno strašně důležité. Víte, ono je to tak nejenom u houslí. Ono to bude v hodně oborech. To člověk – záleží na tom, kdo se to učí, a záleží na tom, kdo vám to vykládá. A na tohle já jsem měl celý život štěstí."