Kamil Zajíček

„Dvacáté výročí a potřeba tomuto velkému člověku vzdát hold. Udělali jsme pietní akci ve formě toho, že se zorganizoval fotbalový turnaj. Pozvalo se pár přátel. V rámci turnaje jsem nakoupil květiny a po dvojicích ti, co nehráli, šli dát na hrob kytice. Ti, co se vrátili, říkali, že je to už celé obšancované a že jsou tam kontroly a nepouští na hřbitov. Nicméně jsme tam šli s bratrem taky. U sebe jsme zrovna měli petici, kterou jsme sepsali Husákovi. Napsali jsme mu dopis, co se nám nelíbí. Samozřejmě to bylo nedodržování lidských práv, Charta, propuštění Václava Havla a tak dále. Zabavili nám to tam a hned to očíslovali. Hned domovní prohlídka, kde našli další materiály. Bylo nám dáno trestní stíhání. V té době jsem ale už bydlel v Opavě u přátel a tam jsem byl taky v kontaktu s lidmi z Charty. Když se přes Svobodnou Evropu dozvěděli, že zatkli bratry Huškovy a vedou na ně trestní stíhání, tak mně Ivo Mludek z Opavy řekl, jestli s tím nechci pomoct, že to VONS dělá a věří, že mi pomůžou. Takže přes VONS jsme se nakonec dostali k omilostnění.“

„V panelácích bydleli starší kluci a ti pro mě byli to, co jsem chtěl být já. Dlouhý vlasy, džíny, ta neformálnost, živelnost člověka. Když se rozhodneš takhle vypadat, tak tak vypadat budeš. Vlasy mně na hlavě nikdy nenarostly, a byť jsem smutný, tak se to vykompenzovalo tím, že ti, kteří se mnou celou dobu žili, tak jsou jako já plešatí a tlustí, ale pěkní. Oblečení je jasné. Čím hůř budeš vypadat, tak budeš u některých zajímavější a vezmou tě mezi sebe. Áčka jsme nazývali kluky starší o deset a více let a my jsme byli béčka. Říkali jsme si, že snad taky jednou budeme áčka. Samozřejmě kluci už potom ubrali z plynu, protože se vymazaní vrátili z naší slavné Československé lidové armády, a přišla moje doba. Téměř bych řekl, že jsem byl jednou z čelných mániček ve Vítkově. Kultura a kultura života s tím byla samozřejmě hluboce spjata. To znamená, že jsme ani nebyli doma. Pořád jsme mazali ven, za přáteli. Ať to byla jižní Morava, Praha, nebo třeba New Jersey – Nový Jičín, Opava.“

„Zátah je o tom, že přijde fízl, zkontroluje ti občanku, a popřípadě když má blbou náladu, tak tě vezme pendrekem a nažene do antonu. Antonem tě pak vyvezli za město do polí a tam tě vykopli ven. Když měli blbou náladu, tak ti ještě dali do držky. Nevěděli jsme, kde jsme. Když si to dnes připomenu, tak to byly moje první turistické šlápoty. Takže bych jim mohl poděkovat. Oni mě navedli na to, co dnes dělám, že jsem chodec a rád chodím.“