Vladimír Zedník

* 1930

  • „Jídlo bylo vždycky, ale pravda je, že masa bylo málo a jezdilo se... Maminka byla ze Všetat. Tak občas jela do Všetat a tam třeba mezi známýma, se kterýma chodila do školy, vyměnila já nevím… přivezla husu. Ale to bylo snad jenom dvakrát za tu dobu protektorátu, protože na hranicích Prahy byli akcizáci, a když se takhle tajně vozilo jídlo mimo normální obchod, tak taky byl koncentrák a smrt. Takže to nebylo tak jednoduchý.“

  • „Maminka měla bratra Václava, který bydlel v Praze a dělal ševcovinu ve firmě Ťop ťop ve Vysočanech. Udělali tam nějakou vlasteneckou partičku, ale přišli na ně – někdo je udal. Byl zavřený v koncentráku v Buchenwaldu, kde bohužel zahynul.“

  • „Ve fabrice se prakticky politická situace zhroutila. Vím, že naše fabrika měla asi 2200 pracovníků, co si tak pamatuju. Jo? Byl prostě plný dvůr. A teď on začal říkat, že nám děti nebudou řešit situaci a já nevím co všechno, tak ho tam prostě vypískali. Tam jsme ho vypískali – to už jsem tam byl a bylo to teda pěkný. A bylo vidět, jak byl frustrovaný. Přišel do ČKD Lokomotivka (nebo Sokolovo to bylo tenkrát) s tím, že tam zvítězí a že získá podporu, a dostal hroznej nářez.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 08.01.2019

    (audio)
    duration: 01:49:15
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 23.01.2019

    (audio)
    duration: 45:51
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Štěpána jsme vyprovodili perfektně

Současná fotografie Vladimíra Zedníka
Současná fotografie Vladimíra Zedníka
photo: PNS

Vladimír Zedník se narodil 22. února 1930 v Praze-Libni. Jeho otec pracoval jako obchodní zástupce firmy Papírcentrum, matka byla v domácnosti. Vladimír vychodil obecnou školu na Palmovce a poté navštěvoval měšťanku poblíž libeňského zámečku. V roce 1941 náhle zemřel Vladimírův otec, dlouhodobě trpící anginou pectoris. Matčin bratr Václav byl za své vlastenecké aktivity odvezen do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde zahynul. Vladimír sám zažil domovní prohlídku v čase Heydrichiády. Ještě před koncem války nastoupil na Vyšší průmyslovou školu na Smíchově a po jejím dokončení byl v roce 1948 přijat do ČKD jako konstruktér - referent. Díky své profesi se dostal jako servisní doprovod lokomotiv do zahraničí – např. do Sovětského svazu, Indie nebo do Iráku. Přestože komunistický režim považoval továrnu ČKD za svou výkladní skříň, pamětník se nikdy komunistou nestal. 23. listopadu byl osobně u toho, když dělníci z ČKD vypískali tehdejšího předsedu pražské organizace KSČ Miroslava Štěpána. V ČKD zůstal až do důchodu. Po revoluci roku 1989 se na dvě volební období stal zastupitelem městské části Prahy 9. Zasadil se např. o zbudování Kolbenova památníku. Mezi jeho celoživotní koníčky patří hra na křídlovku, fotbal a filatelie. V době natáčení rozhovoru (2009) žil ve Vysočanech.