Vladimír Zeman

* 1946

  • „Moje maminka pak požádala o snížení trestu, tak jí ho snížili na třináct let. Odseděla si z toho osm a půl roku. Zatknuli ji předtím, než jsem šel do první třídy, a když jsem končil osmou třídu, tak ji v květnu pustili na amnestii. Celá ta léta jsme za ní jezdili. Byla uvězněná v Pardubicích a celá ta léta jsme za ní jezdili do těch Pardubic. Ze začátku to bylo docela ošklivý. Musím říct, že jsem z toho měl asi docela problémy. Protože když jsme tam jezdili ze začátku, tak jsme k ní vůbec nemohli. Byla tam taková přepážka. Místnost byla rozdělená, bylo tam okénko a my jsme se na sebe koukali tím okénkem. Ani ruku jsme si nemohli podat. Mohli jsme jen mluvit, takhle to tam probíhalo. Až při pozdějších návštěvách byla ta stěna odstraněna a mohli jsme si s ní sednout ke stolu, a dokonce jsem mamince mohl někdy sednout na klín.“

  • „Další otázka byla: ‚Proč u nás nemůže dojít k převratu?‘ Já jsem dlouho přemýšlel… Proč by u nás nemohlo dojít k převratu? A ten mi pak pomohl a řekl: ‚No přeci proto, že u nás je armáda lidová, že jo! U nás je lidová armáda, takže ta tomu zabrání a žádný převrat nemůže nastat.‘“

  • „Když jsem chodil asi do šesté třídy, tak už nám táta z Ameriky občas poslal nějaký balíček. A jednou poslal každému nějaké oblečení. Já s bráchou jsme dostali rifličky a košile. Já jsem měl rifle a to tu tenkrát ještě nebylo. Žvýkačky nám posílal, to tady také nebylo. Tak jsem měl rifle a ukrutně kostkovanou košili… u kalhot byl pásek s přezkou z podkovy a na druhém konci pásku byl klobouk. Dostali jsme to na jaře a pak bylo Prvního máje. Já jsem si tohle oblíknul na sebe a šel jsem do školního průvodu. Šel jsem tak ke škole, a nesměl jsem do průvodu. Řekli mi, že v tomhle nemůžu jít. Tak jsem stál na chodníku a mával jsem spolužákům z chodníku.“

  • Full recordings
  • 1

    Semily, 04.11.2016

    (audio)
    duration: 01:23:10
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Važte si svobody, nemusí být ani v demokracii

img018 - Kopie.jpg (historic)
Vladimír Zeman
photo: archiv pamětníka a natáčení PNS

Vladimír Zeman se narodil 1. září 1946. Všichni jeho nejbližší příbuzní byli zapojeni do protinacistického odboje. Z prarodičů unikla popravě pouze babička z maminčiny strany. Tatínek Josef Zeman utekl po zatčení gestapu a musel se ukrývat. Po válce se stal předsedou okresního výboru v Jilemnici a politicky se angažoval za Československou stranu národně socialistickou. Dva měsíce vazby a hrozící dlouhodobé věznění jej však po únorovém komunistickém převratu donutily emigrovat. Působil jako agent-chodec a přecházel hranici se zpravodajskými úkoly. Nepodařilo se mu ale dostat za hranice svou rodinu, hlídanou Státní bezpečností. Po odhalení sítě jeho spolupracovníků zůstal za hranicemi a později získal azyl ve Spojených státech amerických. V roce 1952 pamětníkovu maminku Marii Zemanovou, rozenou Kodejšovou, odsoudil komunistický tribunál v procesu Lampa Václav a spol. na osmnáct let vězení. Vladimír Zeman vyrůstal se sourozenci u babičky a později u tety. Vzpomíná na chudé, ale hezké dětství. Maminka mu však chyběla a smutek mu pomáhal překonávat blízký vztah se sestrou a bratrem. Marie Zemanová byla propuštěna při amnestii v roce 1960. Ani jeden ze tří sourozenců nesměl studovat vysokou školu, úřady jim povolily pouze vybrané učební obory s maturitou. Pamětník se vyučil elektrikářem a řemeslu se věnoval až do penze.