Klaus Zimmermann

* 1941

  • „Dole batohy, pak jsme skončili na Falkensteinu a řekli si: ‚Tady je další skála.‘ Ale mezi nimi byla hranice a plot, takové volnější opevnění. Protože ta skutečná, mnohem lépe střežená hranice byla spíš uvnitř Československa, možná o pět set metrů dál s ostnatým plotem a oranicí, aby byly vidět stopy těch, co přecházeli. A zeď v Berlíně ještě nebyla postavená a hranice a opevnění v Československu měly bránit Čechům, aby neutíkali do západního Německa přes NDR a Západní Berlín. Bylo to tedy ještě před postavením zdi a hranice střežili i němečtí pohraničníci, a to se zbraněmi. Ti však hlídkovali pouze ve dvojicích a po hodině se vraceli. Ta skála na české straně – víte, jak je to lákavé? Jít na českou stranu… Bylo to jen padesát nebo sedmdesát metrů. Nechali jsme děvčata s batohy na Falkensteinu, přešli jsme, proplížili se, srdce bušilo, vylezli jsme na Rabenstein, na Sokolík. A pak jsme si sedli na vrchol a tam jsme viděli, jak přicházejí pohraničníci. A pohraničníci viděli, jak dvě holky sedí dole na Falkensteinu, ale čtyři batohy! Toho by si samozřejmě všiml i ten nejhloupější pohraničník. Počkali si, až budeme dole, museli jsme dřív nebo později sejít dolů, a pak na nás byli přísní. A řekli: ‚Teď musíte jít s námi.‘ Pohraniční rota byla v Gross Schönau a na pohraniční rotě nás přátelsky přivítali a pak nás zavřeli dolů do sklepa. Občanské průkazy a výslech a všechno, co k tomu patří. A proč to a proč ono a jak se jmenujeme a kde bydlíme a co já vím...“

  • „Vždycky jsme byli v kontaktu s Čechy, s českými horolezci. Potkávali jsme se, a pak přišla ta strašná doba v roce 1968, kdy jsme měli horolezecké srazy v Sedmihorkách a kamarádi nám říkali, že to přijde i k nám, ta svoboda, svoboda tisku, Dubčekovo období, Pražské jaro. A pak ten zvrat, který jsme my, co jsme žili tak blízko hranic, cítili úplně jinak než zbytek země. Taky jsme chtěli být svobodní… Dvacátý první srpen byl strašná životní zkušenost.“

  • „Tehdy jsem si jako šestiletý kluk samozřejmě neuvědomoval, kolik obyvatel Žitava má. Počet obyvatel prudce vzrostl. Žilo tam 45, 48, 50, 52 tisíc obyvatel. Všechny pochody také procházely Žitavou. Museli být zaopatřeni – jak se to dělalo, je záhadou. Jako kluk jsem nastoupil do školy v roce 1947, do velké třídy, padesát dětí, bylo tam i hodně starších dětí. Takže s námi do první třídy, nebo pak do druhé, chodili čtyři desetiletí. Uměli už počítat do tisíce, to bylo velmi zvláštní, byli velmi vysocí. A nikdy předtím do školy nechodili. A bylo jich hodně. A hodně jich bylo z Maďarska. U nás bydlela rodina Engelmeierových z Maďarska. A pak tam byl pokoj, kde byla paní... Tak kolik – tři, čtyři, šest, devět, deset lidí v jednom bytě. To nebylo nic neobvyklého.“

  • Full recordings
  • 1

    Zittau, 15.02.2024

    (audio)
    duration: 01:57:05
    media recorded in project Paměť pohraničí
Full recordings are available only for logged users.

Skála na české straně nás východoněmecké horolezce lákala, ale byla mezi námi hranice a plot...

Výstup na Falkenstein a Sokol, s kamarády a budoucí manželkou, 1962
Výstup na Falkenstein a Sokol, s kamarády a budoucí manželkou, 1962
photo: archiv pamětníka

Klaus Zimmermann se narodil 4. února 1941 v německé Žitavě (Zittau). V posledních měsících války zažil bombardování města, v květnu byl jeho otec coby člen NSDAP zatčen a odveden do věznice v Budyšíně, zemřel roku 1947 po transportu do SSSR. Klaus vyrůstal v poválečné bídě ve městě přeplněném vyhnanci a utečenci z Československa, Polska a dalších zemí. V jeho dětství bylo NDR od ČSSR odděleno neprostupnou hranicí s ostnatým drátem, která měla mimo jiné bránit československým občanům v útěcích na Západ přes Berlín. Vystudoval pedagogiku v Drážďanech, ve volných chvílích ale lezl po horách, přičemž neváhal ani nelegálně překonávat státní hranice, což bylo tehdy trestné. Roku 1959 se stal členem svobodomyslné horolezecké společnosti Wilde Gesellen. Vzpomíná na řadu epizod tehdy ne zcela legálního příhraničního styku z let 1963–1989, stejně jako na invazi „bratrských vojsk“ do Československa, která pro něj byla trpkou zkušeností. Krátce před ní se zúčastnil setkání s českými horolezci v Sedmihorkách. Na sklonku komunistické éry se Klaus Zimmermann zapojil do opoziční činnosti, byl vyslýchán a jednou také zatčen. Krátce působil jako člen opozičního Nového fóra, spoluobnovoval činnost sociální demokracie v NDR a v roce 1990 se stal náměstkem starosty Žitavy. V této funkci se zúčastnil otevírání nových hraničních přechodů a navázal také na četné styky s českými horolezci, z nichž mnozí v té době dělali místní politiku za Občanské fórum. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z Česko - německého fondu budoucnosti.