Kulakovi nikdo pomáhat nebude, ráno se stěhujete
Download image
Miloslava Zímová, rozená Herclová, se narodila 2. ledna 1933 ve vesnici Lhota u Kladna, na okraji křivoklátských lesů. Její rodinu živilo hospodářství, jedno ze tří největších ve vsi. Miloslavin otec Jan Hercl byl přirozenou místní autoritou, vlastencem, Sokolem a především dobrým hospodářem. S velkou pravděpodobností během války spolupracoval s protinacistickým odbojem, podporoval partyzány a na konci války na svém statku ukrýval uprchlé sovětské zajatce. Miloslava Zímová vzpomíná, jak se na počátku května 1945 ve Lhotě nakrátko ubytovali vojáci Ruské osvobozenecké armády a jednu noc tam přenocovali i její velitelé, generálové Vlasov a Buňačenko. Krátce po jejich odjezdu dorazili do vesnice vojáci Rudé armády. Vzájemná pospolitost a poměrně harmonické vztahy mezi obyvateli vesnice se začaly proměňovat už krátce po skončení války, kdy místní volby vyhráli komunisté. K zásadní změně ale došlo až počátkem 50. let, v době kolektivizace. Jan Hercl do nově založeného zemědělského družstva vstoupit odmítl a jeho rodina se tak dostala pod stálý tlak ze strany vedení družstva i místního národního výboru. Po nějakou dobu se jim dařilo odolávat, ale postupně se s hanlivým označením ‘kulaci’ stávali nechtěnou součástí vesnické komunity. V roce 1952 byla na jejich majetek uvalená nucená správa a krátce nato byli z vesnice vystěhováni. Náhradní ubytování dostali v nevyhovujících podmínkách ve více jak třicet kilometrů vzdálených Přílepech u Prahy a nucenou práci v cihelně v Libčicích nad Vltavou. Miloslava nemohla dokončit hospodářskou školu, její bratr strávil tři roky vojny v dolech jako příslušník Pomocných technických praporů. Sedmnáct let nesměli navštěvovat vesnici ani okres, ve kterém jejich předkové po staletí hospodařili. Domů se vrátili v roce 1968, kdy jim byla část zabaveného majetku vrácená. Hospodařit ale již nikdy nezačali. Miloslava Zímová v současnosti (2022) žije v pečovatelském domě ve Lhotě.
