Helena Zvánovcová

„Já jsem začala o tom, že naši dělníci se necítili jako vykořisťovaní a byli to vlastně takoví naši kamarádi. A samozřejmě, že i když mě znali jako malou holku odmala, tak když už jsem byla vdaná, tak mi tykali. Jeden z těch dělníků, když přišel, byl vyučený pekař. Náš tatínek po nějaké době zjistil, že v blízké obci bydlí paní, které zemřel manžel, a byl to pekař. Takže, jak se říká, je spolu dohodil a oni se opravdu vzali, on si tam otevřel pekárnu a paní prodávala koloniál. Od nás brali uhlí. Jednou přišel zaplatit uhlí, které odebral. Takhle nesl stokorunu a říká: ‚Podívej se, stokoruna! Ale nikomu to neříkej, tu jsem dostal, protože jsem byl na komunistické schůzi.‘ Já jsem to opravdu nikomu neřekla. Říkám to dneska vám, protože si myslím, že by to měli lidi vědět. On dostal stokorunu a pak mu sebrali pekárnu. Takže musíme dávat pozor, když nám někdo něco malého dá, aby na druhé straně nám to desetkrát, nebo aspoň dvakrát nesebral.“

„V televizi nedávno vystupoval pan Filip, předseda komunistické strany, a říkal, že Prahu neosvobodili vlasovci, ale Rudá armáda. A právě k tomu bych chtěla něco říct. Pan Filip ještě nebyl zdaleka na světě, když my už jsme seděli u rádií a poslouchali vysílání rozhlasu, který volal o pomoc. Volal o pomoc četnictvo, policii, ale taky volal: ‚Vnimanije, vnimanije!‘ [‚Pozor, pozor!‘] Bylo to tenkrát v poledne, kdy se ozvali prvně, a tohleto ‚vnimanije‘ bylo několikrát, tzn. že volali o pomoc Rudou armádu. Rozhlas nám dával vědět, co v té době dělají Němci. Dozvěděli jsme se, že z nějakých sklepů pochytali ženy a děti a postříleli je. A znovu se vždycky ozvalo to, jak volali o pomoc. A nic se nedělo. Další byla zpráva z rozhlasu: ‚Němci před svými tanky ženou ženy a děti, které si vzali jako rukojmí.‘ Všechno tohle jsme hrozně moc prožívali a říkalo se, že Rudá armáda je vlastně u našich hranic. Takže jsme říkali: ‚Ti tam musí být každou chvíli, snad už přijdou!‘ Praha volala úplně zoufale. Až potom tedy, ale nebyla to Rudá armáda, byli to vlasovci. A musíme si to přiznat, že to tak bylo. Tak jako se nesmělo říkat, že Američané osvobodili Plzeň a další města na západě, tak si taky přiznejme, že Prahu osvobodili vlasovci. Potom přišla Rudá armáda, ale... jinak by se naši lidé byli utopili ve vlastní krvi. S flintami si nemohli troufnout na těžkou válečnou techniku a tu měli tenkrát jedině vlasovci. Rudá armáda přišla, až když jim potvrdili, že naše republika bude ve sféře jejich zájmu. A to si musíme přiznat, tak jako jsme si přiznali tu americkou armádu.“