Nikdy jsem se nevzdal víry, že mě nepopraví
Download image
Ján Zeman se narodil 20. prosince 1923 v západoslovenské Myjavě. Jeho dětství hned v prvních letech života poznamenala ztráta matky a brzy na to odchod otce do Spojených států amerických. Vyrůstal u prarodičů v Myjavě. Po vzoru otce, který zdědil kovářské řemeslo zase po svých předcích, se po základní škole rozhodl nastoupit do učení. Po roce ve Zbrojovce v Považské Bystrici přešel na Vyšší průmyslovou školu strojní v Bratislavě, kde studium úspěšně zakončil maturitou. Jelikož ho ale v době druhé světové války nemohl otec, který již za oceánem žil s novou rodinu, podporovat a bylo třeba finančně vypomoci prarodičům, nastoupil místo dalšího studia do zaměstnání. V myjavské továrně Tauš, kde se vyráběly armatury, se brzy vypracoval až na pozici vedoucího konstrukce. Roku 1947 byl tehdy teprve čtyřiadvacetiletý Jan dokonce za své pracovní úspěchy oceněn státním vyznamenáním za pracovní obětavost. V prvních letech po druhé světové válce se mu dařilo i v osobním životě. V květnu 1947 se oženil s Olgou Sandanusovou, se kterou se znali od dětství. V březnu roku 1949 byl kontaktován agentem chodcem Štěpánem Gavendou, který pod vedením Františka Bogataje pro západní rozvědku zajišťoval zprávy od informátorů v Československu. Na základě Bogatajova dopisu, který Jánovi Gavenda předal, se pak rozhodl vyslyšet výzvu k zapojení do protikomunistického odboje. Prostřednictvím mrtvé schránky předával informace o druhu a množství zbrojní výroby nebo počtech zaměstnanců a milicionářů závodu. Poté, co takto předal pět šifrovaných zpráv, byl spolu se svou ženou, která s ním na věci spolupracovala, v srpnu roku 1949 zatčen. Po krutých výsleších proběhl brzy na podzim soud. Ján byl ustanoven vedoucím protistátní skupiny a společně s Viliamem Šimkem mu byl udělen nejvyšší trest. Jánova Olga byla odsouzena ke čtrnácti letům odnětí svobody. Tři čtvrtě roku Ján strávil čekáním na popravu na samotce v Leopoldově. Roku 1951 mu byl milostí prezidenta Klementa Gottwalda a především díky neúnavné snaze otce a intervenci americké ambasády trest změněn na doživotí. Prošel jáchymovskými i příbramskými lágry, vrátil se do Leopoldova v době, kdy se tam zostřil režim, mnoho let strávil v Opavě a na Mírově a poslední tři měsíce nakonec ještě ve Valdicích. Olga prožila osm let vězení na několika místech – Ilava, Pardubice, Želiezovce. Během věznění prodělala infekční žloutenku a krátce před Jánovým propuštěním se u ní rozvinula těžká forma cukrovky. V únoru roku 1964 se po čtrnácti a půl letech věznění Ján a Olga opět setkali na svobodě. Znovu žili v rodné Myjavě, kde si Ján našel zaměstnání v nově vznikajícím Okresním průmyslovém podniku. Roku 1970 společně dokonce vycestovali za otcem do USA, ale vrátili se, i když by díky dobrému zázemí bývali mohli zůstat. Během sametové revoluce se pak Ján stal jedním ze zakládajících členů myjavské buňky Veřejnosti proti násilí a po prvních svobodných volbách roku 1990 se stal i myjavským radním. Roku 2010 byl vyznamenán pamětní medailí Václava Bendy, kterou uděluje český Ústav pro studium totalitních režimů. Roku 2014 převzal z rukou Andreje Kisky státní vyznamenání a rok na to i ocenění slovenského Ústavu pamëti národa. Stále žije v Myjavě (2020).
