Suzanne Bartosek

„Bylo to tenkrát všechno složité, protože když jsem byla vdaná, dostala jsem se sem do Čech a měla jsem vízum pro turisty. Já jsem tady chtěla zůstat a žít natrvalo s manželem. Pak jsem přišla do jiného stavu a pořád ode mne chtěli peníze, samozřejmě. A pořád jsem dostávala jenom vízum pro turisty. A vytvářeli na mne tlak, že budu mít možnost tady zůstat, když si vezmu československou (státní -pozn. ed.) příslušnost, což se mně nechtělo. Byla jsem a chtěla jsem být Francouzka. Tehdy nebylo možné (dvojí občanství - pozn. ed.), mít francouzský i český pas, jako je to dnes. (Vzdát se francouzského občanství - pozn. ed.) se mi absolutně nechtělo.“

„Oni (pohřebáci - pozn. ed.) měli strašně silnou baterku, chodili po bytě a všude hledali mrtvého. Až našli (syna) Ivana, který byl v plném spánku. Ivanovi bylo asi dvanáct roků. Tak ho probudili a Ivan jim řekl, že to není možné, aby táta zemřel, že ho před chvílí viděl, že se musel vrátit domů, že měl (žaludeční potíže). Ivan byl docela klidný a šel pro Natašku. Pohřebáci nevěděli co a jak a pak vypadli i s tou rakví.“