Václav Boška

„Z Benešova jsme vyjížděli v devatenáct hodin. Mrzlo, byla hrozná zima. Jeli jsme celou noc a do Jaroměře jsme přijeli v devět hodin ráno. Cestou jsme se snažili napsat dopisy domů, protože z kasáren před odjezdem to již nešlo. A cítili jsme, že se něco děje. Dopisy jsme při zastávkách, kdy nám lidé přinášeli čaj, dávali jim, aby je poslali. Paneláky svítily, lidé stáli na balkonech. K ránu jsme projížděli Hradcem Králové. Jako řidiči jsme museli jet s hlavou venku, zevnitř nebylo nic vidět. Hrozně jsme promrzli. Navíc se do kolon začala míchat civilní auta, jejichž řidiči jeli do práce. Vůbec si neuvědomovali, že když přibrzdí, my na pásech tak rychle nezastavíme. Různě jsme proto kličkovali na silnici, dostávali jsme se i do protisměru. Často pásy byly již opotřebené, na zledovatělé cestě jely smykem, nebrzdily. Bylo to velmi nebezpečné i pro ty civilisty, kteří si neuvědomovali, co se děje.“