Helena Brabencová

* 1927

  • "Ještě došlo k takovému… bych řekla malému protestu, že jsme na den 28. října v tom roce 1939, že jsme nosili trikoloru. To jsme se nějak domluvili mezi sebou, škola, všichni, a tak to běželo. Vezmeme si trikoloru a překryjeme to černou páskou. Takže jsme měli přeloženou pásku, tedy stuhu, trikoloru a přes to jsme si přišili nebo připíchli černou pásku a s tím jsme šli po ulicích a do školy a kupodivu nás ani nikdo nezastavil, ani němečtí vojáci si nás nevšímali."

  • "V roce 1938 bylo výročí, 20. výročí založení naší republiky, a to byla zase veliká oslava. A to tak, že tehdy, no, to už bylo po smrti prezidenta Masaryka, protože byl nový prezident Eduard Beneš. A my jsme šly, školy – ale to bylo celopražské. Šly školy průvodem, každá škola zvlášť, a šli jsme až na to Hradčanské náměstí. Hlavní bránou a tam na nádvoří stál prezident Beneš a my jsme samozřejmě mávali, volali a prostě jsme byli celí šťastní, že ho tam můžeme pozdravit. No, bohužel to už netrvalo dlouho, to už byl rok 1938 a pak přišel rok 1939."

  • "Památná sobota to byla. My jsme totiž v sobotu vždycky doma pekli vdolky. Mouku jsme dostávali od tety z Moravy, vždycky poslala balíček. Do toho balíčku, to byla takováhle krabice, do toho dala pytlík s moukou, to bylo tedy ceněné nad zlato a doslova s rizikem života. Protože ten, kdo tu mouku mlel, mlynář na Moravě v té naší rodinné obci, ten riskoval život. Protože mlít se nesmělo, to bylo pod trestem smrti, prase se zabít nesmělo - pod trestem smrti. To všechno se nosilo v noci po humnech."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 23.10.2015

    (audio)
    duration: 02:30:01
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Když ředitel oznámil, že byl podniknut atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, v duchu jsme se zaradovali

Helena Brabencová
Helena Brabencová
photo: Tým studentů ZŠ náměstí Svobody, Praha 6

Helena Brabencová se narodila 26. dubna 1927 v pražských Strašnicích v rodině strojvedoucího. Ve Strašnicích také chodila do obecné školy. Pamatuje si na pohřeb prezidenta Masaryka a později oslavy 20. výročí vzniku Československa, během obou těchto událostí byla na Pražském hradě. Během protektorátu studovala nejprve na dívčím gymnáziu řádu sv. Voršily na Vinohradech a po jeho uzavření přešla na gymnázium ve Vršovicích. Z doby protektorátu si pamatuje nálety na Prahu a ukrývání ve školním krytu, vzpomíná na stísněnou atmosféru po nástupu Reinharda Heydricha a zhoršení poměrů po atentátu. Rodina aktivně sledovala válečné dění a poslouchala zahraniční rozhlas, ačkoliv to bylo zakázáno. Po skončení války úspěšně odmaturovala a nastoupila ke studiu na Právnické fakultě UK, kde poznala i svého budoucího manžela. Vzpomíná na postupné zhoršení poměrů na fakultě a nahrazování zkušených vyučujících komunistickými kádry. Po dokončení studií pracovala v administrativě v podniku Československá plavba labská (později labsko-oderská) a po mateřské dovolené pracovala v právním oddělení při výstavbě nových družstevních bytů v Praze (sídliště v Krči a Petřiny). V roce 2015 žila pamětnice v Praze-Bubenči.