Policisté nenechali schovat civilisty, ale schovali se sami
Download image
Oxana Cachilova se narodila v roce 1977 v Chumolagu. Po absolvování školy nastoupila na univerzitu, kde studovala geografii. V průběhu studia jí vážně onemocněla matka, takže se o ni při škole starala. Rok po ukončení univerzity začala pracovat v obchodě vedle školy v Beslanu. Prvního září 2004 pár minut po sedmé uklidila a otevřela krámek. Zastavila se u ní její sestra s dětmi. Její starší syn brzy nato odběhl do školy a sestra s dcerou zůstaly na kus řeči. V čtvrt na deset odešly - a chvíli nato uslyšela pamětnice výstřely. Běžela ke škole, ale odehnal ji maskovaný muž a ona utekla zpátky do krámku. Vzala s sebou ještě malou holčičku, která se motala okolo školy a nevěděla, co dělat. Když zkoušely krámek opustit, spustila se střelba. Nakonec odešly pod rouškou tmy zadními dveřmi přes zeleninovou zahrádku. Následující dny strávila čekáním v ulicích. Když ruská armáda školu vyklidila a na všechny strany odváželi mrtvé a raněné, vydala se hledat blízké do nemocnice: „Najednou jsem se nějak zastavila, uviděla jsem nohy, podívala jsem se nalevo, ale poznala jsem ji už podle nohou. Způlky byla přikrytá bílým prostěradlem. ‚Co když to není ona, co když to není ona! Pane Bože,‘ říkala jsem si, ‚kéž to není ona!‘” Po nalezení obou dětí v pořádku s nimi Oxana Cachilova odjela na Krym, kde se pod dohledem psychologů zotavovaly z největšího šoku. Když se zeptaly, zda jí mohou říkat mami, odhodlaně přikývla.
