Anna Čechová

* 1933

  • „Ve sklepě jsme teda zažívali, my jako děcka my jsme plakaly, my jsme řvaly, to bylo hrozné. A ještě, když jsme byli ještě tady u těchto našich sousedů tady zase naproti, jak je tady telefon, tak tam byl taky baráček malý a děda sháněl... Došli, měli tak uvázenu modrú zastěru a donesli nám: ,Děti, já vám nesu ze svatby cukrové.‘ Z té, jak měla být ta svatba, tak ono bylo napečené všechno, tak samozřejmě bylo potém. Oni to měli uskladněné v takové komoře, když se popeklo všechno a už bylo popečené, nachystané všechno i maso, tak to měli takovou velkou komoru a v té komoře to všechno bylo, jenomže jak se střílelo a všechny to otřasy, tak do toho cukrového i do toho masa prostě padala omítka, takže to bylo všechno to, a oni nám donesli, děda nám donesl to cukroví, teda ty zákusky a to bylo samý písek! To tak křápalo. No, ale my jako děcka jsme to obíraly a vybíraly a co bylo, tak jsme snědly a tak, byly jsme rádi, že jsme měly zákusek.“

  • „Takže tam jsme byli, tam nás bylo, myslím, asi tak čtyřicet v tom sklepě, ale to už opravdu byla válka, to už se střílelo. Vůbec jsme nemohli vyjít ven, maminka vždycky ráno, než se rozednilo a večer, jak už setmělo, tak šli podojit krávy. Měli jsme dvě krávy, tak šli podojit krávy a donesli do sklepa mléko a my jako děti a oni taky, tak my vlastně jsme tam to živobytí měli, tak jsme to tam takhle prožívali. No, ale pak bylo, to už jsme tam byli asi třetí čtvrtý den v tom sklepě u nich na vrchu a to došel tatínek a říká: ,No, děti, už nemáme barák, ten už je fuč.‘ Přímý zásah prostě, vyletěné všechno, rozbité, nic jsme neměli. Ale naštěstí ten dobytek, tam se to tak nějak utlo a ten dobytek tam zůstal, takže alespoň to živobytí jsme měli.“

  • „Tak jsme slyšeli pořád takové dunění, pořád bylo dunění slyšet a to ještě, když chlapi se sešli, tak to my jsme jako děcka naslouchaly. ,No, už je to v Karpatech, už je to v Karpatech.‘ To bylo až posud slyšet to dunění, ty salvy, co střílely ty děla. Potom se to blížilo stále blíž a blíž. Potom říkali: ,Už jsou v Bratislavě, už su v Bratislavě.‘ Jenomže, když došlo už tady po tom, jak už oni tady postupovali blíž a blíž, tak se vylila Morava. Ale proč? Protože Němci vypustili nádrže, přehrady tady, Vranovskou přehradu a co byly okolo nějaké menší přehrady, tak to všechno se vypustilo. A Morava s Dyjí se srazily a vylila se ven, takže tady po Tvrdonice až skoro po baráky byla voda.“

  • Full recordings
  • 1

    Tvrdonice, 05.04.2019

    (audio)
    duration: 59:42
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Děti, už nemáme dům

Anna Čechová v mládí
Anna Čechová v mládí
photo: archiv pamětnice

Anna Čechová, rozená Stibůrková, se narodila 5. listopadu 1933 v Tvrdonicích u Břeclavi. Rodina měla malé hospodářství a obchod. Na jaře roku 1945 se v oblasti na moravsko-slovenském pomezí rozhořely tvrdé boje mezi wehrmachtem a Rudou armádou. Vesničané se museli několik dnů schovávat ve sklepě. Velká část obce tehdy vyhořela, Stibůrkovi přišli o dům s obchodem a po válce jej museli znovu vybudovat. Anna celý život pracovala v obchodě, nejprve v rodinném a poté i v zestátněném, který přešel pod místní Jednotu. Později prodávala v prodejně Pramen v Břeclavi.