„Po převratu v 48. roce začal být táta ostražitý. Zažil revoluci v Rusku a uměl si představit, co bude následovat. Doprava patřila mezi živnostníky, které komunisté zabírali první. Ve Vraném měl otec od paní Volejníkové pronajatou usedlost, v ní byly garáže, dílna a byt. Táta to nikdy nekoupil, žili tam v nájmu. Když otec přijel do Vraného, přišel k zapečetěnému bytu. Bylo zapečetěné všechno. Byt s celým vybavením, obrazy, koberce, dílny, garáže, zkrátka veškerý majetek. Jsou to vzpomínky očima dítěte. Bylo mně osm let, chodila jsem do školy ve Slaném a bydlela u babičky. V bytě ve Vraném byla čtverhranná hala, v ní stála vysoká americká kamna, vytápěla celý byt. Topilo se v nich koksem, otáčením klikou se koks prohazoval, jako dítě mě to okouzlovalo. V bytě byla spousta jistě dražších věcí, ale když se schylovalo ke konfiskaci, i když táta netušil, že nám zaberou i soukromý majetek, první, co udělal, požádal majitele statku v sousedství pana Třesku o půjčení valníku. Se slovy ,Ty kamna jim nedám‘ je odvezl za Vraný do strže. Přestože po zkušenostech v Rusku víceméně očekával, jaký bude další politický vývoj, jediné, co z bytu odvezl, byly právě ty kamna. Přece jen nevěřil, že by lidé byli schopni zajít až tak daleko. Ačkoli bylo Vraný malé městečko, bylo v něm dost živnostníků. V obci vznikl revoluční výbor a první, co bylo, šli jeho zástupci právě po živnostnících. Mezi nimi byl Urbánek, kterého zapečetili prvního. Přičiněním předsedy revolučního výboru jsme se nakonec přece jen setkali s částí osobního majetku. Samozřejmě, co se jim hodilo - obrazy, koberce - si vzali. Do vranského zámku složili nábytek, který jsme si směli vzít. Když tátovi sebrali autobusy, bylo mu padesát let. Nemohl sehnat žádné zaměstnání. Říkali, že tahle doba je pro mladé, že on se do ní nehodí. Protože byl zvyklý postupovat legálně a jednat zpříma, nechtěl utéci, ale zažádal o vystěhovalecký pas. Poslal dopis na Nejvyšší soud v Brně, v něm napsal, že se narodil a většinu života prožil v cizině. Po návratu do vlasti, kde se narodil jeho otec, začal podnikat, firmu mu znárodnili, nyní nemůže uživit sebe a rodinu. Během čtrnácti dnů po odeslání dopisu měl zaměstnání v Autorenově, kde opravovali autobusy, auta.“
