Jarmila Erbanová

„No a moje maminka, ta si moc servítky nedělala. Když začali být pionýři a měli jsme jít do Pionýra, tak mi povídala: ‚No podívej se, jestli mi přijdeš s tím červeným hadrem na krku, tak tě na něm uškrtím.‘ Nesměla jsem být pionýrka, zaplať Pánbůh, nebyla jsem. Ona si z toho moc nedělala. A ona sokolka a začala spartakiáda. ‚No teda, nebudeš cvičit na spartakiádě, počkáme, až bude zase slet.‘“

„Samozřejmě, můj tatínek pět dní vůbec nepřišel domů z nemocnice, protože byla strašná spousta zraněných, takže operoval v jednom kuse. A on tu zůstal jediný. Nejdřív operoval tady nahoře v nemocnici, tam práskla pak bomba, tak šli dolů do operačního sálu, který byl dole u boromejek, a když se poškodil i ten, tak se přesunuli a asi osmdesát operací udělali ve sklepě. Během toho devátého a následujících dnů dělali asi tři sta operací, už to neměli ani ty lidi kam dávat, byla to prostě jednoznačně hrůza. Ty lidi, ten personál úplně padal únavou, ale lidi se museli zachránit, museli se operovat. Zajímavá je jedna historka, kterou tatínek vyprávěl, protože operoval Němce, Čechy, Rusy, koho přivezli. Operoval jednoho Rusa a druhý Rus stál nad ním s pistolí, a když ho nezachráníš, tak tě zastřelím.“

„Tady na Mělníku probíhal odsun ještě devátého. Na náměstí se shromáždili všichni Mělničáci, protože se rozkřiklo, že jedou Američané, a že je jdeme vítat. Bohužel to nebyla pravda a spousta lidí tam tehdy zahynula v bombardování. Nesmělo se to říkat, ale Mělník devátého května dopoledne v jedenáct hodin, a potom ještě v jedné vlně odpoledne, bombardovali Rusové. Spousta lidí se zachránila útěkem do podzemí a do sklepů, mnoho jich ale přišlo o život. Já jsem se vlastně s mojí maminkou zachránila úplně náhodou. Stály jsme před domem a se všemi se radovaly, že už bude konec války. S mámou se zdravil pan cukrář Dědek, který šel zezdola a bydlel ve stejné ulici jako my. Naštěstí seshora šel náš známý a tatínkův kolega z veslování doktor Kallmünzer. Maminka na něj volala ‚Jé, hele Jirko, něco házejí!’ On mne z toho kočáru popadl a řekl mámě: ‚Utíkej za barák!’ Tak jsme utíkaly dolů a jen jsme doběhly z druhé strany do domu, tak praskla bomba.“