Važme si toho, co před námi vybudovali rodiče a prarodiče
Marie Fifková se narodila 20. září 1944 v Mikulčicích na jižní Moravě. Její tatínek František Zelinka pracoval v tu dobu ve Slovenském štátu jako opravář parních lokomotiv, maminka Ludmila byla ženou v domácnosti a starala se o drobné hospodářství. Rodina žila v chudých poměrech v domě prarodičů, kde se ve dvoupokojovém bytě tísnilo najednou osm lidí. Začátkem 50. let si začali Zelinkovi stavět vlastní domek, ale při měnové reformě v roce 1953 přišli o většinu úspor k tomu určených. Marie byla svědkem násilné kolektivizace, kdy si sedláci z Mikulčic lehali před kola traktorů, aby zabránili rozorávání mezí. Kvůli tomu, že její rodiče odmítli vstup do jednotného zemědělského družstva (JZD), nesměla jít na střední školu, kterou si vybrala v Hodoníně, aby finančně ulehčila rodičům. Musela nastoupit na střední zdravotnickou školu do Gottwaldova, kde také se samými jedničkami v roce 1962 maturovala v oboru dětská sestra. Práci s dětmi pak zasvětila celý svůj život. Ještě za komunistického režimu se stala vedoucí dětských jeslí v Hodoníně a na začátku 90. let, když nastal trend rušení jeslí, bojovala za jejich zachování. V tu dobu pomáhala založit denní stacionář pro děti s postižením, který potom dalších dvanáct let vedla. S manželem Zdeňkem žili v roce 2021 v jejím rodném domě v Mikulčicích, kde je také 24. června 2021 zastihlo tornádo, které jim část stavby zcela zdevastovalo.