Vladimír Frenzl

„Vzpomínám si dodnes živě na jednoho známého populárního herce, nebudu jmenovat, jel s manželkou a převážel nepřihlášené zboží. Bylo ho docela dost, rádio, zvuková technika, co se tenkrát vozilo. Úsměvy do té doby, než jsme otevřeli auto. Vezl toho hodně, bylo by to na trestní případ. Posuzovali jsme společenskou nebezpečnost a vedlejším ukazatelem byla hodnota zboží. Možná počítal s tím, že když celník uvidí známou tvář, přimhouří oči. To už člověk viděl, že něco nebude v pořádku, poznáte to na tom člověku, i když je to třeba profesionální herec. Na jeho chování, když máte praxi. Kouknete do zavazadlového prostoru a řeknete si: ‚Ajajaj, tady je to nějaké divné,‘ vytušíte, že kdybyste to tam skládal sám, složil byste to jinak. Bzíkne vám to. Tenhle člověk tam toho měl požehnaně, upadl do rozpaků. Říkal jsem: ‚Zabalte to, dělejte jako že nic. Znáte jednu moji bývalou spolužačku. Dejte jí flašku a řekněte, že to je ode mě.‘ Nikdy jí tu flašku nedal. Dodnes, když ho vidím v televizi, si říkám, jestli si vůbec uvědomil, jakému unikl průseru.“

„Přestože děda byl minimálně po matce původem Němec, vždycky vystupoval jako loajální československý vlastenec. Když začal Hitler za kopci se svým štvaním, hnědým morem, vědělo se, že pohraničí nedopadne dobře, bude odtržené, připadne Německé říši. Děda zorganizoval petici, že ten okrsek – Sušicko Hartmanicko – byl vždycky český, byla v něm převaha českého obyvatelstva. Petice hodně přispěla k tomu, že to území zůstalo po záboru pohraničí na podzim 1938 české až prakticky po Hartmanice. Zábor byl až na předměstí Plzně, kdežto tady to bylo vykrojené až skoro po Hartmanice, teprve pod nimi na Krušci byla protektorátní hranice. Vymstilo se mu to, Němci o něm věděli, hned v březnu 1939 po vzniku protektorátu byl první na sušickém okrese, koho sebralo gestapo.“