Alois Grůz

„Táta mě chtěl ještě vidět, protože věděl, že jsem ve škole. Tak dozorce prosil, aby ho za mnou pustil. Dozorce to povolil, ale hlídal ho, aby neutekl. Tak se se mnou rozloučil a pak ho odtáhli na gestapo do Šumperka, kde nějaký čas zůstal, a potom ho odvezli na Mírov. Ženským pak řekli, že můžou přijet za ním. Vždycky jezdívaly dvě tři s nějakým balíčkem. Jak přijely, tak si z nich udělali legraci a řekli, že velitel zakázal návštěvy. Jednou, když byl ještě zavřený ve věznici u šumperského soudu, tak jsem také přijel na návštěvu. Nemohli jsme si nic říct ani pošeptat a v určitou dobu to přerušili.“

„Přišel domů a měl pětatřicet kilo. Bál jsem se ho a několik dní jsem domů nepřišel. Bydlel jsem u babičky. Bál jsem se ho, jak jsem byl vystresovaný. Lezly z něj kosti. Navíc měl žaludeční vředy a to mu nepřidalo. Jak byl zavřený v Polsku a dělal v koželužně, tak mně vykládal, že kůže prali v chlorovým vápně, aby z toho slezly chlupy. Prali to v té vodě, aby zůstala jen čistá kůže. Táta říkal, že mu z toho slezly všechny nehty. Neměli žádné rukavice. Byl tam asi půl roku.“