Alois Grůz

„Přišel domů a měl pětatřicet kilo. Bál jsem se ho a několik dní jsem domů nepřišel. Bydlel jsem u babičky. Bál jsem se ho, jak jsem byl vystresovaný. Lezly z něj kosti. Navíc měl žaludeční vředy a to mu nepřidalo. Jak byl zavřený v Polsku a dělal v koželužně, tak mně vykládal, že kůže prali v chlorovým vápně, aby z toho slezly chlupy. Prali to v té vodě, aby zůstala jen čistá kůže. Táta říkal, že mu z toho slezly všechny nehty. Neměli žádné rukavice. Byl tam asi půl roku.“

„V Bludově směrem ke kostelu dodnes stojí statek a tam měli zbraně. Jak se jede od lázní do kapličky v Bludově, tak tam stála vilka a tam měli také skladiště zbraní a odtamtud jsme je odnášeli. Jako kluci žhaví pro všechno. Tehdy už ustupovala německá vojska a u Loučení, jak je křižovatka na Zábřeh, do Klášterce a do Šumperka, tak tam byl vyhozený most. My jsme tam šli. Vzpomínám na to, že nás Němci mohli postřílet, vždyť jsme měli zbraně a byli jsme civilisté. Pořád jezdili Němci, a žádnej si nás nevšímal. Na krku jsem měl asi tři samopaly. Z Bludova jsme to táhli do Zborova. Pak si to asi rozdělili, ale to já už nevím.“