Suzette Hejdová

* 1946

  • „Zůstala ve mně ale hořkost, která už nikdy nezmizela, z toho, že ve skutečnosti politická změna po roce 1989 nebyla tak velká, tak hluboká, jak by bylo třeba pro to, aby se země skutečně vymanila z té minulosti.“

  • „Stateční? Nevím. Nežili jsme v padesátých letech. V padesátých letech by Zbyněk byl zavřený jako mnoho lidí třeba na deset let, nevím, jestli bych tu tehdy žila dál. Nebo by nás vyhodili a neumožnili by nám přijet zpátky. Nevím. Já jsem tohle cítila, že ten život tady není tak tvrdý jako tehdy, v padesátých letech. Ale stejně tu ten život dokázali tak ošklivě zhoršit, že až do dneška z toho mám rány, které se úplně nezavřely.“

  • „Já jsem se považovala za naprosto nedůležitého člověka a vůbec nechápu, proč mne StB sledovala. Asi si mysleli, že mám mnohem důležitější úkol tady. Neuvědomovali si, že mi šlo jen o to, žít tady řádně a slušně. Je ale pravda, že jsem byla plně spjatá s tím, co dělá můj muž – podporovala jsem ho, nikdy jsem mu nevytkla, že kvůli podpisu Charty jsme se ocitli v takové situaci. To jim asi stačilo, že jsem chválila akce disidentů.“

  • „Byla jsem trochu zděšená, protože jsem nevěděla, jak to s ním a s nimi po podpisu Charty 77 bude, jak budou pokračovat v jejich zatýkání. Žila jsem trochu se strachem, ale tušila jsem, že to v takové zemi, jaká to tehdy byla, tak bude. Někdo se divil, proč se mě Zbyněk neptal, jestli má podepsat, nebo ne. Ale v tomhle jsem považovala za správné, aby měl naprosto volné ruce a tyhle věci si rozhodl tak, jak sám myslí. Ale ty první dny si pamatuju. Jak pro něj přišli do antikvaritátu…“

  • „To nebylo těžké rozhodnutí. Já jsem v každém případě chtěla být se Zbyňkem. Musím říct, že pro mne to byl člověk, který mě tak oslňoval, duševně, že to byla pro mne vůbec nejdůležitější věc. Tohle možná zní blbě, ale bylo to tak.“

  • „Samozřejmě 21. srpen v Praze. Dodnes můžu ten den popsat. Velice přesně si to pamatuju. Pustila jsem rádio, byla jsem v Paříži, připravovala jsem se k nějakým zkouškám, co jsem zanedbala kvůli těm květnovým událostem, a přitom poslouchala v rádiu, co se v Praze děje. To byl šok, veliký šok, řekla jsem si, že s těma komunistama definitivně končím.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 27.01.2020

    (audio)
    duration: 01:34:36
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 09.06.2020

    (audio)
    duration: 01:29:45
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Žít tady řádně a slušně

Suzette Hejdová v roce 2020
Suzette Hejdová v roce 2020
photo: Post Bellum

Suzette Hejdová (za svobodna Gazagne) se narodila 10. září 1946 na jihu Francie v rodině vinaře. Studovala lyceum v Nīmes, kde maturovala v roce 1964. Poté začala studovat na vysoké škole v Montpellier francouzskou literaturu, zeměpis a ruštinu, pokračovala studiem ruského jazyka a literatury v Paříži, resp. Nanterre. Události roku 1968 probudily její zájem o Československo, kam odjela na stipendium studovat v kurzech Univerzity Karlovy. Svůj život zde pak spojila s básníkem a signatářem Charty 77 Zbyňkem Hejdou, s nímž založila rodinu, a stala se tak také součástí disentu. Pracovala jako učitelka ve francouzské škole ve Štěpánské ulici, potom ve Francouzském institutu v Praze. V roce 2020 žila v Praze.