Zdeněk Hejduk

„To jsem bydlel ve Velimi, byl jsem ženatý, bydlel jsem ve Velimi a tady [v Kolíně] jsme stavěli družstevně. Což znamená, že jsi vstoupila do nějakého družstva, to to financovalo, a my jsme denně chodili stavět, pět let jsem stavěl byt, 42 bytů jsme stavěli a měli jsme tam jednoho zedníka. A to nebylo o tom, že by to bylo sedmnáctého, ale někdo přišel a říká – nebo nějak jsme se dozvěděli –, že na Kaňku hraje právě ten Punc, na kterém jsme hrozně dlouho nebyli se ženou, tak jsme říkali: 'Tak na něj vyrazíme.' A to už jsme měli děti, tak babička hlídala asi. A my jsme šli na vlak tady v Kolíně a on měl nějaké zpoždění, něco se stalo nebo prostě nejel vlak. Tak jsme říkali: 'Jdeme, zkusíme to stopem.' Tak jsme stopovali a zastavil nám chlapík a říká: 'Jedu z Prahy, je tam demonstrace, povolená, ale nesou zajímavá hesla. Něco se tam mele, možná se něco stane,' nebo to možná neříkal, že se něco stane, ale že mají hesla a mele se to tam a je to zajímavé. A pak už jsme jeli. Samozřejmě, ta televize toho moc nedávala. Pamatuju se, měl jsem je [noviny] ještě doma schované, že jediný, kdo o tom trošku psal otevřeněji, bylo tehdy Svobodné slovo. Takže jsme vždycky stáli frontu ráno, protože já jsem sem jezdil z té Velimi do práce, takže hned do trafiky pro noviny a hltali jsme, co se děje.“