Bohumil Homola

* 1929  †︎ 2023

  • "Do měšťanky jsem chodil do Velešína. To byla vzdálenost pět kilometrů. Nikdo mě tam nevozil autíčkem jako dneska. Tehdy jsem celých pět kilometrů pěkně šlapal. Málo oblečenej, zima nezima, déšť nedéšť. Byli jsme čtyři sourozenci a museli jsme do školy za každých okolností. I když jsem měl teplotu, neštovice, všechny možný choroby jsem prodělal v tý době, ale do školy jsem musel jít. V noci jsem měl sny divoký, blouznil jsem, lítal jsem mezi drátama, vyhejbal jsem se všem možným věcem, co jsem potkával, co plavaly proti mně ve vzduchu. Propocenej, ráno mě maminka pěkně vzbudila, tak tak tak a jde se do školičky. Žádný mytí, žádný jídlo, prostě nic. Sebral jsem se a všichni jsme pěkně šli."

  • "No to byla doba prostě, když například nás obsazovali Rusové, tak na to nezapomenu nikdy, protože ráno jsem vstával a šel jsem do zaměstnání. A vyšel jsem z baráku a samozřejmě letadla nalétávaly na letiště na Ruzyň. No a už v prostoru Čakovic a tý oblasti kolem Prahy ty letadla šly jedno za druhým. A pode mnou bydlel jeden soudruh, milicionář, kterej prostě hned jak jsme vylezli z baráku, šel jsem s ním teda do práce, tak on ruce nahoru a volal: ,Sláva, že už jste tady, děkuji vám, soudruzi, děkuji!' Tak takový fanatici prostě lidi byli."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 15.11.2021

    (audio)
    duration: 02:10:10
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 20.12.2021

    (audio)
    duration: 02:04:34
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 02.02.2022

    (audio)
    duration: 01:52:15
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Mlčícím proudem davu

Bohumil Homola, Svachov, 1945
Bohumil Homola, Svachov, 1945
photo: Archiv Bohumila Homoly

Bohumil Homola se narodil 23. března 1929 v obci Sv. Jan nad Malší (Svachov) u Českých Budějovic jako třetí ze čtyř sourozenců. Měl starší sestry Drahomilu a Miladu a mladšího bratra Oldřicha. Drahomilu měla maminka Božena v šestnácti letech, a tak musela být zplnoletněna, aby si mohla vzít za muže lihovarníka Bohumila Homolu. Ten v roce 1928 dostal do správy malý lihovar ve Svachově v jižních Čechách, kam se rodina přestěhovala. Tam Bohumil se svými sourozenci prožíval dětství, na které velice rád vzpomíná. Celé dny byli venku a užívali si krásy jižních Čech. Bohumil chtěl po základní škole studovat nějaký technický obor, ale otec mu to nedovolil, protože ho nechtěl živit. Doporučil mu, ať jde pracovat do továrny ve Velešíně. Ta byla v roce 1944 pod správou nacistického Německa a vyráběly se v ní různé bojové součástky. Na konci roku 1944 si tajně podal přihlášku na nově otevřenou strojní průmyslovou školu v Písku. Tam také zažil příjezd amerických vojsk na konci druhé světové války. Úspěšně odmaturoval v roce 1948. Hned po maturitě odešel do Prahy a nastoupil do Tesly Hloubětín jako konstruktér. V Tesle se vyráběla vysílací technika a žárovky. Roku 1949 nastoupil do tehdy leteckého podniku Avia Čakovice jako konstruktér a kontrolor leteckých motorů. Tam vydržel až do důchodu v roce 1989. Jeho otec měl po válce problémy s jedním komunistickým funkcionářem, který se tlačil na jeho místo v lihovaru. Vše vyvrcholilo jeho zatčením lidovou gardou za údajný převod mladých lidí k Američanům do Kaplice. Tři měsíce strávil ve vězení v Kaplici a prací v místním kamenolomu. Vrátil se s podlomeným zdravím a hned v roce 1952 dostal mozkovou mrtvici. Při třetí takové příhodě v roce 1954 zůstal ochrnutý, zemřel v roce 1963. Bohumil v roce 1948 poznal v podniku svou budoucí ženu Evu a v roce 1950 se vzali. V roce 1952 se jim narodila jediná dcera Eva. Po zážitcích s otcem, kdy viděl, jak mu komunisti zničili život, se Bohumil Homola nechtěl v ničem příliš angažovat a soustředil se hlavně na svou práci a rodinu. V roce 1964 úspěšně ukončil dálkové studium strojního inženýrství, obor letecká technika na VUT v Brně. Celý profesní život strávil v podniku Avia Čakovice. V době natáčení žil v Praze. Zemřel 9. října 2023.