„Tuhle návštěvu teda nezapomenu, to se ani nedá, protože to byla velice složitá situace, pro mě osobně i nebezpečná, která se z toho vyvinula. Šlo o to, že jsme připravovali oficiální návštěvu premiéra v Egyptě. Ta návštěva spočívala v přijetí na nejvyšších místech, včetně přijetí u prezidenta, přijetí u premiéra, několik ministrů. Pak byla naplánována i návštěva nějakého kraje, českého závodu atd. Byla to několikadenní návštěva, to vyžaduje obrovskou práci, dát dohromady takový program. To jsou skutečně desítky hodin, které na tom celý úřad stráví. A zejména v těch egyptských podmínkách, kde sehnat toho správného úředníka už samo o sobě je výhra. Premiér měl navštívit nejprve Egypt a poté odjet do Tuniska na podobně dlouhou návštěvu. U nás byl jeho advance team, všechno si prošli, my jsme s nimi všechno prošli, všechno bylo v pořádku, odjížděli naprosto spokojeni. No a pár dní poté tedy pan premiér byl pozván na… To jsme ani nevěděli v počátcích té cesty. Když jsem se dozvěděla, že jede předtím do Izraele, tak už jsem to považovala za nevhodné zařazení. I kdyby cesta proběhla naprosto bezproblémově, tak to pořadí nebylo velmi zdvořilé vůči Egyptu. No a byla jsem domluvená s jedním kolegou z ministerstva zahraničí, protože jsme oba trnuli, že on bude tedy tak nějak soukromě hlídat pana premiéra, aby se něco nezvrhlo. Bohužel se mu nepodařilo pana premiéra uhlídat, takže se stalo, že šikovný izraelský novinář využil situaci a pozval premiéra Zemana na skleničku. Zřejmě nezůstalo jenom u té první a dozvěděl se v průběhu večera zajímavé věci. Typu že nejlepší by bylo nahnat Palestince do moře, že je v Izraeli proto, že tam nabízíme bitevníky L-159, které jsme samozřejmě prodávali také v Egyptě, no a vrchol byl, když přirovnal Arafata k Hitlerovi z nějakého důvodu, nevím, proč vůbec takovou věc vyslovoval. Přesný ten rozhovor vyšel druhý den v izraelských novinách a v Jerusalem postu. Strhla se neuvěřitelná lavina. Samozřejmě Egypťané to sledovali velmi pozorně, tu návštěvu, nejen jako každou jinou, ale ještě s tím, že za pár dní taková návštěva proběhne u nich. Bylo to hrozné, protože okamžitě si mě povolali na ministerstvo zahraničí, a dokonce k ministrovi osobně, abych mu vysvětlila ty výroky. Naše strana se začala kroutit a jejich vysvětlení bylo v tom smyslu, že šlo o špatný překlad. Samozřejmě tomu se všichni vysmáli. Když jsem volala do kabinetu ministra, jak to mám omlouvat, už jsem byla v autě, že zrovna jedu na ministerstvo vysvětlit výroky pana premiéra, tak jsem volala do kabinetu ministra zahraničí Kavana, co mám dělat, a tak jsem dostala odpověď: ‚Však vy už si nějak poradíte.‘ Tak jsem si poradila, že jsem se omlouvala, jak nejvíc to šlo, protože opravdu to bylo něco tak hrozného, že vysvětlit to nešlo. Bylo jasné, všichni věděli, že řekl to, co tam je napsané. To byl nesmysl nějaký tlumočník či cokoliv. Pan ministr mi sdělil svůj názor, velice ostře odsoudil ta slova. Řekl, že v takovém případě má pocit, že se jim ta návštěva nebude časově hodit, abych ji považovala za zrušenou. Přijela jsem zpátky na úřad, povolal si mě šéf Ligy arabských států, který byl předtím ministrem zahraničí, Amr Músa. Ten byl o něco méně ostrý v reakci, i vůči mně, a ten mi sdělil, nicméně alespoň klidným hlasem, a aniž by to bral osobně vůči mně, ten mi sdělil také výhrady k těm prohlášením a politování, že už věděl, že ta návštěva se neuskuteční. Bylo to hrozný. Vrátila jsem se na úřad a na všech televizních kanálech, ve všech programech běžely v rámci zpráv informace o tom, že jsem byla povolána na kobereček ministrovi vysvětlit následující, a všichni to opakovali, všechno, co ten premiér Zeman prohlásil v Izraeli. Byla tam moje fotka vždy zveřejněná. Skutečně musím říct, že jsem se bála, protože my jsme neměli žádnou ochranku, nic takového, všude ta fotka. Pokud já někam jedu jako velvyslankyně oficiálně, tak jedu s vlajkou na autě. Takže kdyby někdo opravdu jaksi chtěl, tak jsem byla velmi, velmi lehký, snadný cíl a určitě by to nebyl vůbec problém ventilovat svůj názor vůči těmto projevům na moji adresu jakožto zástupce státu. Zakrátko přišlo zrušení té návštěvy v Tunisku, tak jsem byla ráda, že jsme v tom dva, i s tím kolegou v Tunisu.“
