Ludmila Jahnová

„Když tu půdu zúrodnili a vybrali kameny, tak časem jim povinně přidělili úplně jiný kus, většinou vzdálenější, který byl do té doby neobdělaný. To lepší pole pak dostalo jednotné zemědělské družstvo (JDZ). Tak se to postupně opakovalo. Anebo jim přidělili půdu tak nesmyslně, že jeden sedlák musel jezdit přes druhého. Na to také doplatil můj staříček. Domluvil se s jedním sedlákem, že si půdu vymění, protože to pak budou mít oba blíž. Oba byli spokojeni, ale když se na to přišlo, staříček byl odsouzen na půl roku do vězení. To bylo jeho první věznění. Později ho to potkalo podruhé.“

„Tehdy ještě byly pravé čtyři roční období, ale když se přehrada plně napustila, bylo cítit, že najednou byla aspoň první polovina zimy mírnější. Taky tam přestalo tolik pršet. Věděli jsme, že právě prší v Opavě, nebo kousek od nás směrem na Olomouc na druhé straně přehrady, ale v Leskovci nic. Sama jsem si to vysvětlovala a představovala tak, že když se ta masa vody odpařuje a jde to směrem nahoru, vznikne něco jako deštník. Později jsem se leckde dočetla, že to tak opravdu bylo. První půlka zimy byla najednou teplejší o pár stupňů než v trošku vzdálenějším okolí. O něčem to vypovídalo. Ta voda, alespoň v první polovině zimy, to okolí částečně ohřívala. Zatímco teplota vzduchu se mění rychle, teplota vody tak neskáče. Voda měla nakumulovanou nějakou teplotu a vydávala to teplo postupně. Když udeřily mrazy v druhé polovině zimy nebo k jejímu konci, tak to už stojatější voda v zátokách zamrzla a chladila. Ty změny byly hodně znát i na deštích.“