Tátu mi nacisté popravili, ale hořkost vůči německému národu jsem nikdy necítil
Emanuel Jankovský se narodil 22. července 1927 v Kouřimi ve středních Čechách jako jediný syn Vladimíra a Karolíny Jankovských. Oba rodiče pocházeli z Prahy a seznámili se ve smíchovském cyklistickém oddíle. Otec ve své dílně stavěl jízdní kola na zakázku, v roce 1937 si Jankovští zařídili prodejnu jízdních kol a šicích strojů v Úvalech u Prahy, kam se také přestěhovali. V červenci 1942 otce doma zajistili dva četníci a vlakem ho odvezli na výslech na kolínské gestapo. Domů se již nikdy nevrátil, rodina obdržela jen úmrtní list s datem popravy 3. července 1942, což byl poslední den stanného práva. Nikdy se nevyjasnilo, z čeho byl obviněn a za co popraven. Emanuel se vyučil u matky obchodním příručím a po válce se jim v obchodě začalo opět dařit. Po komunistickém puči v roce 1948 byli ale nuceni obchod zavřít a v roce 1949 Emanuel narukoval na vojnu. Emanuel, který se od dětství učil hrát na heligonku, dostal nabídku do Armádního uměleckého souboru (AUS), kde pak zůstal i po jeho profesionalizaci až do své penze v roce 1988. V roce 1952 se oženil s dámskou krejčovou Libuší Širokou a založili rodinu. Po listopadu 1989 byl hudebníkem na volné noze a také se částečně vrátil do obchodu jeho syna, který v Úvalech založil firmu Propec, jež prodává potřeby pro keramiky.