Věra Jechová

* 1929

  • "Němci utíkali před Rusy. V Nové Vsi byla četnická stanice, což už dneska nikde není po vesnicích, ale tam byla četnická stanice. Tam jim zastoupilo cestu osm chlapů, chtěli je zastavit. A tak oni je sebrali, tři tam zastřelili a zbylé naložili do auta, a že je odvezou do Sudoměřic a tam že je... asi je tam chtěli dodělat. Mezi nimi byl vrchní četník, ten se jmenoval Karel Dvořák a byl to příbuzný tatínka, byl to od tatínkova bratra syn, ten tam dělal četníka. On potom v nějakém kopci, kde museli zpomalit a bylo tam žito, tak skočil z toho nákladního auta, to bylo otevřené, tak skočil dolů a schoval se v tom žitě. Tím žitem utíkal pryč. Ale oni po něm stříleli, takže ho postřelili."

  • "Vaniš, že je chlap z nového národního výboru, jmenoval se Vaniš, tak oni ho vzali tam do parády a tam ho tak týrali, až ho utýrali. Přivázali ho k lípě u kostela, tam je ten památníček dodneška. Byla tam lípa, ta potom uschla, tak ji porazili a udělali tam památníček. Natloukli mu hřebíky do hlavy a lidi k němu nesměli, žádný mu nesměl přijít pomoct."

  • "Nutili lidi do toho, aby se dali do spolku, a to dělali takoví lidi, kteří neměli se zemědělstvím vůbec nic společného. A vůbec ani neměli do družstva co dát. Ale prostě chtěli zlikvidovat sedláky, tak aby je nahnali do družstev..."

  • Full recordings
  • 1

    Radvanov, 30.01.2024

    (audio)
    duration: 01:32:48
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Natloukli mu hřebíky do hlavy

Věra Jechová, 18 let, Mladá Vožice
Věra Jechová, 18 let, Mladá Vožice
photo: Archiv pamětnice

Věra Jechová se narodila 11. dubna 1929 v Radvanově v jižních Čechách. Její otec Eduard Dvořák byl tesař. Když se nevěnoval tesařině, pracoval na poli, stejně jako matka Emílie, která měla na starosti domácnost. Věra Jechová dle svých slov prožila krásné dětství, byť v chudých poměrech. Z druhé světové války má řadu vzpomínek, zažila například umučení člena mladovožického národního výboru Václava Vaniše Němci na samém konci války, 7. května 1945. Jiná vzpomínka je věnována bratranci jejího budoucího manžela Jaroslavu Mikulovi, který se snažil zabránit Němcům v útěku, byl zajat, ale podařilo se mu dramaticky uprchnout. Ke konci války, když už Němci utekli, se u nich v chalupě ubytovali sovětští vojáci. Věra Jechová se chtěla vyučit švadlenou, nakonec pracovala celý život v kravíně a v zemědělství. Navzdory válečným zvěrstvům byl pro ni nejhorším životním okamžikem den, kdy jí zemřel ve věku pouhých 55 let syn. V roce 2024 žila v Radvanově.