Alena Jiroušková

„Jednou přišel a říká: ‚Rusi jsou tu.‘ Teď my jsme se všichni vyhrnuli ven z toho sklepa a tam už stálo šest Rusů. Měli ty automaty přes ramena a dívali se kolem, to byla nějaká hlídka, nějaký předvoj. Okamžitě lidi začali nosit slivovici a co měli, ale oni si nic nevzali. Oni si nic nevzali, protože oni nevěřili, nevěděli, kdo jsme. Potom toho strýce, který prodělal tu ruskou frontu, tak na ně začal mluvit rusky, tak bylo vidět, že to napětí pomíjí, a napadlo ho vzít si nějaké jídlo a dát je do pusy, nalil si slivovici. A když oni viděli, že není otrávený, tak už s námi hodovali. Potom se to tak rozjelo, my jsme se učili rusky…“

„My jsme potom dostaly takový balíček a v tom balíčku byl oblek tatínka, byla tam košile, triko pod košili a… krev nevypereš. Oni Němci byli akurátní, oni to všechno vyprali, ale všude byly velké hnědé fleky od krve. Takže jsme věděly, že tam si prožil peklo, i všichni ostatní. Pak ho odvezli do Brna. V Brně byl potom dvacátého října popraven, zastřelen.“