Václav Kalivoda

„Jelikož byl zaměstnancem Jednoty a o barák Jednota usilovala, táta odsud chtěl odejít, protože věděl, že pro rodinu to tu nemá cenu, tak jim to potom prodal. Ale pod nátlakem, vyhrožovali mu. Když jsem o to zažádal, musel jsem dokázat, že to neprodal ve svobodné vůli, soudil jsem se s Jednotou dva roky. Když jsem se začal soudit, jednoťácký advokát říkal: ‚Pane Kalivodo, s námi ještě žádný soud nikdo nevyhrál.‘ Bylo to v době, kdy Jednota byla ještě silná organizace, pak se to rozpadlo. Po dvou letech, když jsem to vyhrál, tak mi [advokát] říkal: ‚Takhle tvrdohlavýho člověka jsem ještě nepoznal.‘ A poklepal mi na rameno. Musel jsem to dokázat svědecky, to znamená, že mi svědčili sousedi, co si to pamatovali. Potom jsem vypátral, že člověk, který byl zaměstnancem Jednoty, tak tehdy dělal soudní odhad na dům. Dojel jsem za ním, jestli si to pamatuje. Přesně si pamatoval, jak tátovi vyhrožovali, že když to neprodá, tak celou rodinu zlikvidují. Byl ochoten mi to u soudu dosvědčit.“

„Strýc provozoval hotel Sázava v Ledči nad Sázavou, kde umožnil schůzi národním socialistům. Dělal jim předsedu inženýr Bičiště… Požádal mého strýce Bohumila, jestli by ho nedovezl do Humpolce za paní Zábranovou, což byla poslankyně, bydleli ve vile u školy. Strýc, jelikož měl svoje auto rozbité, půjčil si auto od souseda a inženýra Bičiště sem vezl. Vysadil ho u vily a jel za mým tátou do Panského domu, načež je pak všechny sebrali, včetně mého otce, který byl snad jen ve vyšetřovací vazbě a pak ho pustili. Nevím, jak dlouho tam byl. Strýc byl odsouzen a pustili ho až v roce 1960 na velkou politickou amnestii. A seděl na Příbrami.“