Jaromír Kerhart

„Myslím si, že to nebylo tak kritický, jako to bylo potom za komunistů. Protože jsme si to dělali sami, tak člověk nevěděl, kde narazí na někoho, který s tím režimem souzní a který vás udá, kdyby něco se dělo. Jestli teda můžu přeskočit, tak jsme zažili u nás doma, i když tam StB, to bylo takový komunistický gestapo, přišla. Jenom pro takovou malichernost. Strýc měl nějakou myslím francouzsky psanou knihu, nebo německy. Od nějakýho Rusa, který utekl ze Sovětského svazu a napsal, jaké jsou poměry v Sovětském svazu. A ta se dostala do Československa, strýc uměl německy, tak ji měl a přečetl si ji. Vyprávěl o tom v rodině a švagr si ji půjčil, že si ji přečte, protože pocházel od Liberce, taky znal německy, tak to přečetl a vrátil mu ji. Jenže on rád chodil na pivo a v Liberci o tom povídal, o týhle knize, těm parťákům u piva. Všude v hospodě oni měli tajný, takže se to prošvihlo a udělali přepad u nás a tu knihu hledali. A to obrátili opravdu byt vzhůru nohama.“