„Mistrovství Evropy máme za sebou a v roce 1969 přišel velký úspěch Vysokých škol Praha v Poháru vítězů pohárů. Vzpomeňte na tuhle část kariéry.“ – „To bylo velice příjemné, zápas se odehrál ve Vídni. Nevím přesně, mohl bych najít výsledek, o pět nebo o sedm bodů jsme vyhráli.“ – „O šest bodů. 80:74.“ – „O šest bodů. Tenhle zápas měl náboj, na který jste narážel. Tady možná, určitě byl, protože Dynamo Tbilisi bylo součást SSSR a do určité míry reprezentovalo SSSR a brali jsme to i jako vítězství nad okupanty, to určitě. Tenkrát se tak braly všechny zápasy – hokejisté. To byly vždycky akce, které proběhly nejen u televizorů, ale i na ulicích. To si pamatujeme všichni velmi dobře.“
„Někdy po roce 1948 tatínek měl trošku problémy, protože jeho bratr byl v nějakém, údajně, jaké já mám informace, v takovém podivném inscenovaném procesu byl obviněný a potom byl odsouzený na třináct let. Což samozřejmě v otci to zanechalo hluboký pocit nespravedlnosti, protože byl po celou dobu přesvědčený, že to byl omyl a že to bylo nespravedlivé. To taky zapříčinilo jeho odchod ze statistického úřadu, protože se nějak nepohodl s partají, do které před osmačtyřicátým rokem vstoupil, a odmítl další členství. Vrátil jim stranickou knížku. Nato následoval odchod k Českým drahám a do pozice řadového dělníka.“
„K basketu jsem se dostal na gymnáziu, tam byl velice dobrý tělocvikář, profesor Stanislav Škoda. Říkalo se mu profesor, ale byl to středoškolský profesor. Začal jsem u něj napřed s gymnastikou, ale soustřeďoval se na většinu sportů. Pak po jednom gymnastickém tréninku, protože tam už to bylo to organizované i mimo školní výchovu, tak mně nabídnul, ať zůstanu ještě na basket, což nikdy předtím jsem ho nedělal. Tam to začalo všechno, to bylo až dokonce v druhém ročníku, takže vlastně koncem deváté a začátkem desáté třídy. A protože se mu to asi líbilo, sehnal mně angažmá v opravdovém basketbalovém oddíle. A to bylo Dynamo Praha, dříve Slavia Praha. Pak z toho nějak udělali Dynamo, došlo k nějaké reorganizaci, o které toho dneska moc nevím. Tam jsem hrál poprvé soutěže.“ – „Chytnul vás basket hned, nebo jste si k němu musel hledat vztah?“ – „Bavil mě hned. Byl jsem hrozně jednoduchý materiál, co se týče přesvědčování a nucení do tréninku. S tím jsem neměl nikdy problém.“
„Možná si vzpomenete na to, že olympiáda v Mnichově 1972 byla přerušena kvůli útoku palestinských teroristů na izraelskou výpravu. Mohl byste na tohle zavzpomínat?“ – „To si pamatuju velice dobře, protože to se zapomenout nedá. Mělo to dozvuky nejen na olympiádě, ale v československé výpravě, i v našem národním basketbalovém družstvu. Pamatuji si, že někteří hráči, nebo ne někteří hráči, konkrétně Jirka Zedníček, on byl vždycky radikálnější, byl pro to ukončit okamžitě naši účast na olympiádě. Že už nemá smysl vůbec dál hrát. Samozřejmě, že se nás to všech dotklo, protože to jsou věci, které tam nepatří. A bylo to, bylo to hrozné.“
Jiří Konopásek se narodil 16. dubna 1946 v Praze-Střešovicích. Oba rodiče sportovali, tatínek pracoval jako zaměstnanec statistického úřadu. Po roce 1948 odsoudila komunistická justice strýce Karla v inscenovaném procesu za vlastizradu k 13 letům vězení. Tatínek Jiřího Konopáska to považoval za nespravedlnost a na protest vystoupil z komunistické strany. Opustil práci úředníka a pracoval jako dělník u Československých drah. Rodinu jeho statečný postoj nepoznamenal, všechny tři děti se dostaly na gymnázium. Jiří Konopásek začal hrát basketbal závodně až v patnácti letech, v dorosteneckém věku přestoupil do Vysokých škol Praha, s nimiž vyhrál šestkrát titul mistra republiky a jednou evropský Pohár vítězů pohárů. S družstvem Československa získal šesté místo na olympiádě v Montrealu 1976 a osmé místo na olympiádě v Mnichově 1972, kde jím i celým národním týmem otřásl teroristický útok palestinského komanda na izraelskou výpravu. Na mistrovství Evropy 1969 a 1977 získal bronzovou medaili s reprezentací. Vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a po skončení hráčské kariéry působil jako trenér i jako vysokoškolský pedagog. Oženil se s přítelkyní z mládí, která přišla o manžela při leteckém neštěstí. S manželkou měl dvě vlastní děti, dceru a syna. Další dítě pocházelo z jejího předchozího manželství. V roce 2021 žil Jiří Konopásek v Praze.
