Gerhold Kostelník

„Potom, když za pár dnů přišli Rusové… Jéééžiš. Co uměli vykrást, všechno vykradli. Honili nás, a my měli strach. Mysleli si, že jsme Němci, ale trochu se pak umírnili, protože jim řekli, že jsme byli kdysi Čechové. Tak se trochu umírnili. Ta první parta byla dobrá. Ale ta druhá parta, která přišla… Jéééžiš. To byla banda. Vzpomínám si, jak tam chodil jeden Rus. Ten nás vystrašil. Na matku křičel: ,Chazjajka! Davaj jajka! Jeb tvoja mať! Ten tam řval a s flintou chodil, že nás zastřelí. Tak jsme utíkali vždy vedle k babičce do sklepa. Za dva dny přišel zase a maminka mi říkala, ať jsem s ní, že půjdeme krmit zvířata. I když jsem byl děcko a měl jsem strach, tak jsem byl s ní, když ten chachar přišel zase.“

„On do toho družstva nevlezl a neměli důvod ho nějak potrestat. Veškeré dodávky měl splněné. Všechno. Komplet všechno. Tak ho nedokázali ničím potrestat a on se bránil. Že nejde a nejde. Vždy jim říkal: ,Kdyby vy jste dali do hospodářství tolik peněz, jako já, tak byste to také nepodepsali. Co jsem se nadělal a natrápil, abych to splatil. A teď vám to mám zadarmo odevzdat? Ne. Ode mně podpis nechtějte. Vezměte si to, ale bez mého podpisu.‘ Tak jim to říkal. A oni, že to nemůžou. Tak on, ať mu dají pokoj, když nemůžou. A do družstva prostě nevlezl. V žádném případě.“