Josef Krejník

"Tam jsem si teprve začínal uvědomovat ten rozdíl náhledu na pachatele. Tam se začalo nedobrým zrakem koukat na lidi, kteří pro režim nejsou spolehliví, protože měli nějaký majetek. Byl to třeba obyčejný řemeslník, měl malý obchod, ale už to byla osoba, která nebyla ztotožněná s dělnickou třídou. To už mi začínalo být trošku divné. Říkal jsem si, že i v době, kdy žili lidé v tlupách, nebyli všichni jenom s fíkovým listem. Některý byl šikovnější, tak měl leopardí kožich. Takže tady když někdo něco dělal líp, tak už taky nebyl třeba jen dělník, ale udělal si svoji firmu a nějaké dělníky zaměstnal. Bylo to jen proto, že byl schopnější, což ještě neznamená, že je to pro lidstvo bezvýznamné. Takové věci jsem si tenkrát začal uvědomovat."

"Tatínek byl velmi angažovaný komunista. Jednou na to málem doplatil. To vím od maminky, která mi to vyprávěla. Někde u Bochova na vesnici přesvědčoval zemědělce, aby šli do družstva. Bylo to v době, kdy šla fáma, že bude měnová reforma. V plénu padla otázka, zda a kdy to bude. Tatínek jako zástupce okresního výboru partaje jim tam říkal, ať se nebojí, že to jsou imperialistické žvásty, že soudruh Zápotocký řekl, že žádná měnová reforma nebude. To schůzování se tenkrát protáhlo, tak táta nejel domů, že tam přespí. Ráno se vzbudili a měnová reforma byla. Lidi je hnali vidlemi, byl rád, že utekl."