MgA. Petr Kubánek

„Tátu krátce po tom 48. vyhodili, on pracoval na ministerstvu lehkého průmyslu tady na nábřeží, tam bylo. Tam jsme za ním chodívali, to si pamatuju, ale ty okolnosti si teda nepamatuju. Tátu teda vyhodili z toho zaměstnání, protože byl tzv. zápaďák a komunisti ty všecky „zápaďáky“ buď pozavírali, nebo jim znepříjemnili život, že je vyhodili. Táta pak nemohl najít žádné zaměstnání, a protože měl už rodinu, to se narodila ještě sestra a krátce nato se narodila další sestra ještě, my jsme byli dohromady čtyři. Tak táta, když hledal to zaměstnání, tak jediná možnost byla, že se vyučil elektromontérem, a pak až téměř do konce života jezdil tady po montážích po republice.“

„Asi dvakrát si tátu odvedli, a my jsme to tak jako nebrali... Tak prostě táta někam šel, že jo. Pamatuju si, že maminka brečela, že měla strach, co s ním bude, ale naštěstí se asi za dva nebo tři dny vrátil vždycky. Takže to bylo takhle.“ – „To znamená, že tam zůstal na nějaké výslechy?“ – „Asi jo. On o tom nikdy doma nemluvil. Já si pamatuju akorát ty fízly, který k nám přišli. To byli dva muži, který se s náma dětma dali do hovoru, normálně jako s dětma, že jo, a vyptávali se nás, to mi časem došlo, že se nás vyptávali, s kým vším se táta stýká.“ – „Těch malejch dětí se ptali?“ – „Těch malejch dětí se ptali, zda nemá doma nějaký zbraně, jestli má nějaký věci a tak z tý armády.“

„Ze statku takovýho, né moc velkýho. Ten statek měl asi 48 hektarů a ty komunisti měli ještě v ústavě, že do 50 hektarů můžou hospodařit samostatně. Jenomže děda byl takovej velice pokrokovej a v těch Kyškovicích tam zavedl třeba chlív, na který se tam jezdily koukat delegace. Vystavěl tam chlív pro krávy, je měl ustájený, a z jedný strany si naváželi lanovkou krmení a z druhý strany se vyvážel hnůj, tou prostřední uličkou taky lanovku teda, že tam neměl žádný kolečka nebo něco takovýho. Každá kráva měla svoje pítko, takový, že když do něj strčila, tak jí tekla voda. Prostě takovej, on ho postavil ještě děda někdy v třicátých letech. No a ti komunisti to samozřejmě chtěli potom, no tak si vymysleli na... už na strejdu teda mýho, si vymysleli takový dodávky, který teda absolutně nemohl splnit nikdy, a pak ho za to odsoudili. Dokonce tam potom o něm psali nějaký hanobný články do těch novin, co tam vycházely. Teta je měla schovaný. A zavřeli ho na dva roky. A strejda bohužel byl v Jáchymově, kde těžili rudu tu uranovou, a krátce potom, co ho propustili, tak ještě nějakou dobu žil a pak zemřel, protože tam něco z toho Jáchymova získal, nějakou tu chorobu z toho ozáření, a zemřel. Oni tu rodinu z těch Kyškovic celou vystěhovali. Těm řekli jeden den, že druhej den přistaví auto, ráno, a musí odjet odtamtud. Naložili je na náklaďáky a vezli je až k Šumperku, do Jeseníků, kde potom teta žila s těma dětma, ona měla dvě děti, ale byli tam ještě ostatní sedláci, tzv. kulaci, z těch vesnic tam okolo, se kterejma se pak seznámila, když se neznali, tak se s nima seznámila. Prostě ona vždycky říkala... oni nás tam dali do takový chalupy, do který foukalo, tam byly škvíry mezi těma trámama. V zimě to bylo, když je tam odvezli, nebo na podzim, no, po žních... a tam žili minimálně ty dva roky a vodu samozřejmě neměli, nic tam teda nebylo, no.“