Karel Kuchynka

„Gregor, ten politruk, první, co bylo, když přijel do Prahy, když tam bylo to vojsko generála Koněva, tak přišli... oni ti Rusové jim říkali ‚hrobaři' - skupina, která chytala Vlasovce a tyhle lidi, kteří se nechovali podle rozkazu Stalina. A první, co bylo, ten Gregor udal toho Vasila té policii. A ještě mu dovolili, přišli s ním k rodičům, to jsem tam byl a přišel se rozloučit. Bylo vidět, že končí a od té doby jsem dlouho o něm neslyšel. Vlastně po revoluci potom k nám někteří ti Rusové jezdili. I ze Sibiře tam přijel s dcerou, Vladimír se jmenoval. Dost nás ještě navštěvoval. Mezi čtyřma očima, když jsem zavedl hovor na toho Vasila, tak neřekli ani slovo. Se báli i mezi čtyřma očima něco říct.“

„A jeden, tak šestnáctiletý kluk, vyskočil, oni byli v zástupech, tak vyskočil před ty zástupy a začal heilovat. Zvedal ruku a křičel: ‚Heil Hitler!‘ A ten Ivan ho samopalem střelil do hlavy. A samozřejmě padl, a nechal ho odnést, ti Němci ho museli odnést. Tam byly na těch stadionech hodiny: hosté – domácí, tam se ty výsledky dávaly, tak pod ty hodiny ho nechal odnést, tu mrtvolu, a potom ti partyzáni zabrali dvě německá nákladní auta. Mercedesy, to si pamatuju, ale opravdu na několik tun velká auta. Jako kluci jsme tam nahlíželi, to stálo před Sokolovnou, tam bylo to shromaždiště. A to bylo plné německých vojáků, mrtvých, to jedno auto. A to druhé auto si vzali. To jedno auto měl pan Vaňkát a druhé auto měl pan Bechyně a u něho byl šofér, nějaký pan Kunc. A ten pan Kunc, ten šofér, vezl partyzány, tam byl obrněný vlak, tam měl být, na nádraží. Tak tam jeli na ten obrněný vlak a Němci poškodili brzdy a to auto narazilo. U nádraží je most, z kamene takový sloup tam byl, tak narazili, jak mu selhaly brzdy, tak narazili do toho sloupu a zabil toho mladého Rusa, toho Ivana, co byl u nás.“

„Tam jel sanitní vlak, německý, byl značený kříži, červenými, no a ten hloubkař se oddělil od toho svazu a přelétl nad tím vlakem. A zezadu z toho vlaku na něj začali střílet, měli tam flak protiletadlový a začali střílet na to letadlo. No a on se obrátil a pokropil ten sanitní vlak kulometem. A rozstřílel lokomotivu. A ti ranění… Viděl jsem, všechno se dalo pozorovat z toho místa, kde jsem byl. Beznohý voják se vyškrábal padesát metrů do trní, bez nohou. Tam se vyškrábal a tam volal: ‚Mutti! Mutti!‘ A tam pak zemřel. No hrozný masakr. Ale zavinili si to tím... jinak by si jich býval nevšiml. To byl zážitek v těch letech. Pro mě hrozné, to vidět. Potom ti ranění, jak se sbírali. A zanedlouho se mi stal další takový zážitek, na který nezapomenu. Jel jsem na lyžích, tam se říká Na šibeňáku, taková náhorní planina je tam. A z toho svazu se oddělilo takové stejné, podobné letadlo jako útočilo tam na ten vagón, na ten vlak, a sneslo se hrozně nízko a teď jsem si říkal, teď je po mně, konec.“