Upřímně nenávidím bolševiky, protože mi zabili tatínka, který to s nimi myslel dobře
Download image
Lidmila Lamačová se narodila 30. května 1947 v Semilech. Její tatínek Čeněk Lamač působil ve městě jako zlatník a už od dob první republiky byl členem KSČ. Během znárodňování se stal obětí jednoho z vykonstruovaných procesů a skončil na dva roky ve vězení. Po návratu se u něj začaly projevovat posttraumatické symptomy, které později vyústily ve stařeckou demenci. Lidmila začala během střední školy pracovat v místní textilní továrně Kolora, v polovině 60. let nastoupila na studia germanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Po jejím dokončení se živila učením v jazykových školách a překládáním filmových libret pro titulky nebo dabing. V roce 1981 se seznámila s Janem Patočkou mladším, synem profesora filozofie a spoluzakladatele Charty 77 Jana Patočky. Roku 1983 se za něj provdala a založili rodinu. Lidmila se tak sblížila s lidmi kolem disentu. Patřila k neformálnímu společenství kolem Olgy Havlové a Olgy Stankovičové zvanému Hrobka, vzpomíná na vydávání interního samizdatového tisku jménem Brčko. Kromě toho se poměrně často účastnila akcí na chalupě Václava Havla na Hrádečku. Po roce 1989 se stala místopředsedkyní Unie katolických žen.
