„Bylo to 13. března, to mám svátek. Já jsem čekala, že něco dostanu. A mimoto, všichni byli nervózní, byli jsme u babičky na Sušický ulici. A nikdo si nevzpomněl, že ten svátek mám. Už tam bylo takový to šuškání po koutech. Pak přišli naši s tím, že se stěhujeme do Mladý Boleslavi. To už začínalo odklízení otce z veřejného života.“
„Abych řekla pravdu, jako dítě na něj nemám dobrý vzpomínky. Protože když jsme něco provedli, tak on to neřešil okamžitě, on to střádal, střádal a pak najednou to dal všechno dohromady a byly u toho řeči. Já jsem si tenkrát v duchu říkala, kdybych dostala pohlavek, tak je to lepší než tyhle řeči. Pak už jsem zapomněla, co jsme jako děti udělaly. Ale on to všechno shrnul do jednoho. Netrestal tělesně, to byly nejhorší ty pohovory. A já se nedivím. Vždyť on vlastně přišel z války do domácnosti, kde byly děti. Mně bylo šest, bratrovi devět a on se musel přizpůsobovat. Neměl s tím žádný zkušenosti. Když odjížděl, tak to byl mladý kluk. Oni se s maminkou za války na dálku rozvedli. Aby maminka nebyla pronásledována nacisty, tak udala, že jí utekl s Cikánkou, tak je rozvedli. A hned po válce, když se to trošku uklidnilo, tak se znovu vzali.“
„V Mladý Boleslavi jsem měla dostat pionýrskej šátek. Ale to už jsme byli vyhoštění i z tý Mladý Boleslavi do Skalice u České Lípy. A já jsem v Novém Boru, kam jsme chodili do školy, vyžadovala ten šátek, který už mi nestihli dát v Mladý Boleslavi. A oni mi to odmítli. Já jsem tenkrát ještě nepochopila proč. No a pochopila jsem to asi brzo. Škoda, že si nepamatuji tu učitelku, která to udělala. Ta mě jednou předvolala k tabuli a ukazovala na mě, aby si mě prohlídli, že jsem dcera zrádce národa. Já jsem z toho byla pak nemocná a byla jsem doma. Dodneška to vidím před sebou.“
Růžena Lamáková, rozená Sacherová, se narodila 25. září 1939 v Praze v rodině generála Československé armády Viléma Sachera (1907-1987) a Růženy Sacherové, rozené Hasalové. Otec se zapojil do bojů druhé světové války na západní i východní frontě. Dětství prožila spolu s bratrem v Praze, kde navštěvovala základní školu. V roce 1951 byl její otec z politických důvodů propuštěn z armády a rodina vystěhována z Prahy. Odešli nejprve do Mladé Boleslavi, později postupně žili ve Skalici u České Lípy, Jablonci nad Nisou, v Doksech u České Lípy a v Liberci. Růžena Lamáková nemohla z politických důvodů studovat, pracovala jako úřednice. V roce 1959 se vdala a odešla s manželem do Chomutova. Manžel však po roce a půl zemřel a pamětnice se vrátila k rodičům, kteří se mezitím usadili ve Špindlerově Mlýně. Tam pracovala nejprve jako pokojská, později jako kulturní referentka. Rodiče se po rehabilitaci generála Sachera v roce 1966 vrátili do Prahy. Růžena Lamáková se často stěhovala, žila v Chomutově, v Rotavě a Českých Budějovicích. Poté se vrátila do Prahy, kde pracovala v telefonní ústředně. Nyní žije v Praze.
