Miriam Leiva

„Stalo se to během ´Kubánského černého jara´, 18., 19. a 20. března roku 2003, kdy zadrželi 75 oponentů, vlastně původně jich bylo 80, ale nakonec jich zavřeli 75. Později je mezinárodní organizace označily za ´vězně svědomí´, byli odsouzeni až na 28 let ve vězení, Oscar Espinosa Chepe [manžel Miriam] na 20 let ve vězení. Když jsem viděla, co se děje, okamžitě jsem začala jednat. Policie přišla k nám domů 19. března, odpojili telefon, zabarikádovali celou ulici a zavřeli našeho psa – dokonce jeden strážník držel naši fenu. Odvedli Oscara, všechno, úplně všechno převrátili vzhůru nohama, celý náš malinký domov, prolezli i ta nejmenší zákoutí.“

„Bylo to v roce 1992, když byl nedostatek všeho kvůli speciálnímu období [ekonomická krize na počátku 90. let]. Byla to doba, kdy se s námi nikdo na Kubě nebavil. Státní bezpečnost chodila po sousedech a vyhrožovala jim, aby se s námi nebavili. Lidé se báli mít s tebou jakýkoliv kontakt, i jen pozdravit. Netýkalo se to jen sousedů, ale celé rodiny. Chci tím říct, že už jsme si tím jednou prošli předtím, ale stalo se to znovu. Jednoduše z nás udělali nechtěné, neznámé, a navíc jsme byli obklopeni donašeči. Já jsem celý svůj život obklopena donašeči, no a samozřejmě, když na nás zjistili sebemenší věc nebo natočili video, okamžitě jsme byli s Oscarem předvolání Státní bezpečností.“

„Co se stalo, je to, že jsem byla jako tajemnice Ústředního výboru strany zodpovědná za vedení strany na velvyslanectví [Velvyslanectví Kubánské republiky v Jugoslávii]. Kvůli jednomu incidentu v minulosti nebyl Oscar nikdy označen za důvěryhodného, protože nebyl členem strany. A obvykle je to tak, jen velmi výjimečně není delegát Kubánské republiky členem Komunistické strany Kuby. Navíc Oscar byl představitelem Zahraniční kanceláře mezinárodního obchodu, byl vedoucím ekonomického úseku a nebyl členem strany. Vždy to bylo jako stigma. V roce 1987 jsme zažili drobný incident, ale vypadalo to, že se jedná opravdu o nevýznamnou událost. Když jsme ale přijeli na Kubu na dovolenou, strávili zde několik dní, účastnili se nějakých schůzek a když jsme se chtěli vrátil do Jugoslávie, protože už byl čas, tak Oskarovi oznámili, že je zadržen, že mají oficiální příkaz a že ho nemůžou nechat odjet a zabavili mu jeho cestovní pas. Okamžitě mě kontaktoval a já jsem ihned začala jednat a obvolávat, abych zjistila, proč a co se stalo.“