„No tak brečeli jsme, reakci jsem měla hroznou. Strach, že bude válka, toho jsme se báli nejvíc. Jsem jednu přežila válku. No a nejvíc jsem měla o manžela strach, že tam byl na šachtě den a noc. Oni tam dělali, nevím, co tam dělali, stávky nebo co to bylo, to já nevím už tak dalece, jestli tam byla stávka. I dělníci se bránili, to víte. Nevěděli, co je čeká, že jim zavřou šachtu, to zas je druhá stránka věci. Na Hlubině manžel dělal. Jinak musíme žít, ať je jaká chce doba. To se nedá nic dělat, musíme si poradit.“
„Manžel dělal deset roků v Jáchymově, ale z důvodu toho, že jeho bratr byl politický vězeň a on kvůli němu se musel nastěhovat, no nemusel, ale chtěl za bratrem, aby mu byl poblízku. Tak deset roků tam strávili oba dva. Bratr jako vězeň a manžel jako dělník, horník. Po tom šedesátém roce ty jáchymovské doly rušili. Přišel Novotný, tak dával amnestii.“
„My jsme v 1969 byli poprvé v Jugoslávii. A předtím v NDR jsme byli a jinak to byl... V roce 1980 jsem se dostala do Itálie, to bylo dost těžký se dostat, ale měla jsem to štěstí já jenom, manžel ne. S nějakou paní jsem dělala doprovod, tak jsme se dostaly tam. To vám řeknu, pro měl byl velký šok, protože jsem tam viděla ty obchody a všechno a přišla jsem domů a viděla jsem, jak kdyby byl černý flór na obchodě. To mě poprvé zklamalo. Ale jinak jsme tak jako potom jezdili za komunistů takhle po našich státech socialistických, a jinak ne, jinak zahraničí, to se mi povedlo náhodou, že jsem se dostala v roce 1980. Itálii, Francii, to jsme projeli celé. Německo.“
Magdalena Levinská, za svobodna Targová, se narodila 11. července 1936 v obci Kolinovce na Slovensku. Její manžel pracoval v Jáchymově jako horník, poznali se na Slovensku, kam se po rušení dolů přestěhoval za prací. V Jáchymově pracoval, aby byl nablízku svému bratrovi, odsouzenému z politických důvodů na doživotí (původně dostal trest smrti). Propuštěn byl po roce 1960, kdy prezident Antonín Novotný vyhlásil rozsáhlou amnestii. V roce 1964 se Magdalena s manželem a dětmi přestěhovali do Ostravy, kde žila i v době natáčení rozhovoru (2021).
Jiří Diviš, Miloslav Holek, Lukáš Škorňák, Daniel Takáč a Šarlota Vavříková ze ZŠ Bělský les, Dvorského 1, Ostrava pod pedagogickým vedením Markéty Kolářové
