RNDr., CSc. Otakar Mach

* 1934

  • „Já jsem se stále snažil prosadit ten test, SPOFA o to měla zájem, chtěli to vyrábět, dokonce to bylo patentované, patenty byly i v Americe, SPOFA vypracovala plán společného výzkumu SPOFY a Akademie věd, ale nikdy to v Akademii neprošlo, protože to Hložánek blokoval.“

  • „Údajně to byla nějaká dohoda o spolupráci... Přišli za mnou dr. Zadražil a s ním Hložánek a nabídli mi, jestli chci jet do Itálie, do Brescie, že se má plnit nějaká dohoda o vědeckotechnické spolupráci. Takže jsem si říkal: Proč bych nejel? A tak to začalo. My jsme ale nikdy nebyli s Hložánkem kamarádi. Nesedli jsme si. Já jsem pak musel i na výslech na vnitro, bylo to na Letné a byl jsem tam asi hodinu...“

  • „Oni mi nosili k posouzení materiály, které získali z laboratoří v zahraničí. To všechno byly známé věci, to nebylo nic nového, byly to běžné věci týkající se výroby testů. Nic nového.“

  • „Náš dům se dostal do pásma, které oproti mnichovské dohodě navíc zabralo Německo, Hitler. (…) Tam nebyla žádná německá minorita, to bylo čistě český v těch horách. (…) Všichni obyvatelé bez ohledu na to, jaké jsou národnosti, okamžitě přišli o československé občanství a stali se občany Velkoněmecké říše a tatínek se rozhodl, že tam nesmí zůstat, že by musel jít bojovat za Hitlera. My jsme byli naštěstí tady u té Prahy. (…) A tak se mu podařilo celou výrobu do Jilemnice, která tehdy ještě nebyla zabraná, přestěhovat (…) a současně požádal na okresním hejtmanství v Jilemnici o občanství česko-slovenské. Ještě mám doklad: Otakar Mach s manželkou Marií a synem Otakarem, občané Velkoněmecké říše, žádají jako uprchlíci o česko-slovenské občanství. To jsme dostali v únoru a 15. března byl konec, to už byl protektorát.“

  • „Když jsem na svoje narozeniny ve čtyřicátém osmém dvacátého pátého března přišel domů, byl byt vzhůru nohama a tatínek byl ve Valdicích neboli v Kartouzích. Víte, co to je? Věznice. Byl zatčen. Ale já jsem pak našel po osmdesátým devátým v semilským archivu takovej kus papíru a na něm tužkou: Nepřítel socialismu. Všecko. Nám ihned všechno znárodnili, což bylo naprosto protiprávní, protože ten zákon ještě nebyl. Dostali jsme národního správce, ale z bytu nás nevyhodili. Ze školy tam vyházeli zbytek těch kantorů a tam byl nový ředitel – velký soudruh kovaný – a pamatuju se, že když nastoupil, to už jsem byl v kvintě, tak přišel do třídy a já jsem musel jít ven a tam spolužáky poučoval, že se se mnou nesmí kamarádit, že jsem syn nepřítele socialismu.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 22.11.2018

    (audio)
    duration: 01:48:56
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 13.12.2018

    (audio)
    duration: 44:53
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 3

    Praha, 16.12.2020

    (audio)
    duration: 02:10:44
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 4

    Praha, 21.07.2021

    (audio)
    duration: 01:53:10
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Jako vědec jsem byl diskriminován, Československo nemělo zájem na vlastních testech HIV

Otakar Mach, 1960
Otakar Mach, 1960
photo: pamětník

RNDr. Otakar Mach, CSc., se narodil 25. března 1934 v Jilemnici. Jeho rodina se krátce nato přestěhovala do nového domu v nedalekém Hrabačově. Machovi vlastnili kartonážní a knihařskou firmu. Po podepsání mnichovské dohody se dostal dům Machových do pásma Němci zabraného území a rodina se přestěhovala do Jilemnice. Zpět do Hrabačova se vrátili až po válce. V roce 1948 byl otec Otakar Mach starší zatčen a vazebně stíhán za údajnou protistátní činnost. Navzdory nepříznivému kádrovému posudku Otakar v roce 1952 odmaturoval na reálném gymnáziu v Jilemnici a dostal se na Přírodovědeckou fakultu na Univerzitě Karlově – obor biochemie. Studium však musel ze zdravotních důvodů přerušit. Nechal se zaměstnat v laboratoři endokrinologie a metabolismu na III. interní klinice Lékařské fakulty UK. V roce 1958 přešel do Ústavu hematologie a krevní transfuze, oddělení biochemie, kde působil jako samostatný odborný pracovník. Zkoumal fyzikálně-chemické vlastnosti krevních bílkovin. Od roku 1961 pracoval na klinickém oddělení tohoto ústavu. Ve skupině profesora Libánského zkoumal možnosti léčby leukemie. V roce 1962 opět nastoupil k řádnému studiu na Přírodovědecké fakultě UK a v roce 1968 získal titul doktor přírodních věd. V srpnu 1968 inicioval podpisovou akci proti okupaci. Od ledna 1969 spolupracoval s Ústavem experimentální biologie a genetiky (ÚEBG) ČSAV (Československé akademie věd). Otakar Mach pracoval ve skupině Jana Svobody, která se zabývala výzkumem retrovirů. V období normalizace nesměl z politických důvodů cestovat na Západ, avšak účastnil se mnoha pracovních cest v rámci východního bloku. V roce 1984 mu nadřízení nabídli možnost vycestovat do Itálie, kde dostal angažmá v Ústavu virologie v Brescii. Cesta byla možná díky kontaktům ústavu se Státní komisí pro vědeckotechnický rozvoj a informace (SKVTRI), což bylo krytí československé rozvědky. V Itálii byl dvakrát, poprvé v roce 1984 na měsíc, podruhé v roce 1985 na půl roku. Pracoval tam mimo běžné práce v laboratoři také tajně na svém vlastním vývoji testů HIV na bázi syntetických peptidů. Ve druhé polovině osmdesátých let se snažil výrobu testů na bázi syntetických peptidů prosadit v Československu, ale ze strany Ústavu molekulární genetiky nebyl zájem. Tvrdí, že byl vydírán, když ještě začátkem jara 1989 za ním přišli s nabídkou vstupu do KSČ, aby mohl pokračovat ve své práci s peptidy. V roce 1990 Otakar Mach podal trestní oznámení na bývalého ministra zdravotnictví Prokopce a Dr. Sirůčka ze Státního zdravotního ústavu, že nezahájili včas testování dárců krve a krevních přípravků na HIV protilátky, takže došlo k nakažení několika hemofiliků AIDS podáním kontaminovaných krevních přípravků. V té době již pracoval v Ústavu hematologie a krevní transfuze, kde vedl laboratoř prevence virových nákaz a kde vyšetřovali krev dárců na infekční choroby. Do roku 2012 přednášel také na katedře biochemie přírodovědecké fakulty o virech. Je věřící, s manželkou Alenou vychoval dvě dcery.