Jana Marková

„Československá strana lidová, na rozdíl od stran socialistických, které budují více nebo méně na světovém názoru marxistickém, staví a buduje na světovém názoru křesťanském. Křesťanské učení o lásce k bližnímu bylo zjeveno před dvěma tisíci lety, ale oč starší je učení o síle, která je nadřazena právu, o násilí, které se ospravedlňuje úspěchem a přírodním barbarstvím, oč starší je despotismus, tyranství a autokracie. Diktátoři, kteří se proti nám dovolávají pokroku a revoluce, vedou lidstvo kamsi daleko k temnotám pohanství do krvavých dob samovládců. Mládí a pokrok je na straně křesťanství, nikoliv na straně těch, kteří se opírají o nejnižší pudy lidstva.“

„Volali mládež, aby šla jako do ulic a pomáhala revoluci, jo? A já jako správný blbec s dcerou z té profesorské rodiny, s Evičkou, my jsme byly stejně staré a ještě se k nám přidal mladík, on se jmenoval Karlovský a jeho bratr byl československým důstojníkem, za celou válku velel nějaké ilegální skupině, o revoluci nastoupil k rozhlasu, kde mu ustřelili ucho. Svého času ho dvakrát zavřeli soudruzi, až se naštval a emigroval. Jo, to je ale tak mimo. Takže s jeho mladším bráchou, byl asi o tři roky starší než my dvě. Nám bylo necelých patnáct a jemu mohlo být tak sedmnáct a půl. Vydali jsme se pomáhat Praze. Oni to tenkrát volali na univerzitu, tenkrát... Nevím, kde jsme se měli sejít, ale šli jsme směrem k Újezdu, hlavní ulicí. Došli jsme na místo, kde je Petřín, tam jsou teď ty sochy a lanovka. Po pravé straně jsou nízké baráčky, teď je tam z toho nějaký hotel Karla IV. Nízký baráčky už tam byly tenkrát. No a my jsme si to štrádovali a najednou z toho Petřína začali střílet. Přímo před námi byl obchod, kde nějaká paní stahovala takovou tu plechovou roletu, a najednou v tom dírky. Povystrčila, vtáhla nás dovnitř a zavřela to. Tak jsme šli hrdinně hájit Prahu.“