Za totality nic nešlo normálně, obyčejné věci byly nesmírně komplikované
Ivana Nacherová, rozená Lošáková, se narodila 25. června 1961 do umělecké rodiny Marie Leontovyčové a Ivana Lošáka. Má o dva roky starší sestru Marii. Její rod z matčiny strany pochází ze západní Ukrajiny, kde byli předci v 17. století povýšeni do šlechtického stavu. Působili jako řeckokatoličtí duchovní, vysocí církevní hodnostáři a buditelé západní Ukrajiny. Dědeček Ivan Leontovyč (1893–1970) vystudoval teologii ve Lvově a filozofii v Praze, byl komorním stenografem u prezidenta Tomáše Garriqua Masaryka a Edvarda Beneše. V letech 1948–1953 ho komunisté zavřeli, po sametové revoluci v roce 1989 byl rehabilitován. Ivanin otec Ivan Lošák pocházel z Podkarpatské Rusi a během druhé světové války se dostal do Prahy. Oba rodiče pamětnice vystudovali ukrajinskou a českou Akademii výtvarných umění (AVU). Matka se věnovala sochařství a restaurování soch, otec maloval. Když odmítl vstoupit do KSČ, vyhodili ho z AVU a nakonec se umělecky uplatnil v Příbrami. Ivana v letech 1974–1980 vystudovala Školský ústav umělecké výroby, obor textilní výtvarnictví a restaurování. V roce 1983 emigroval její manžel, když se nevrátil z Monaka, kde byl na návštěvě u své babičky. Ivana mezitím porodila dceru, která se narodila postižená a vyžadovala zvláštní péči. Kvůli manželově emigraci byla podrobována výslechům StB. V roce 1987 byla napotřetí přijata na AVU, ale ke studiu nenastoupila - přednost dostala jiná studentka na žádost tehdejší ministryně kultury. V době, kdy byly děti malé, se věnovala malování a textilní tvorbě, poté našla naplnění jako konzervátorka kovů ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy. V roce 2018 uspořádala v Roztokách mamince výstavu Viděno rukama. Po smrti otce Ivana Lošáka (1990) věnovala jeho žena většinu jeho díla na Ukrajinu do užhorodského muzea.