Václav Němeček

* 1938

  • „Při plynování, všude, kde je mouka, se drží moli, tak to dělala ta plynovací firma. Přišli už týden předem, olepovali okna a všechny přístupy do mlýna, dveře, potrubí, protože tady se foukala mouka do pekárny, tak to se rozdělalo a zalepilo. A když nastalo vlastní plynování tím plynem, tak už v maskách roznášeli kartonové krabice na míchárnu, do pytlárny, kde se skladovaly prázdné pytle, do čistírny a na silo, všude se to rozneslo a pak šli v maskách postupně od vrchu dolů a vysypávali to z těch krabic na podlahu. Vycouvali ven a zalepili dveře, dali zábrany kolem mlýna. Ta firma hlídala, aby tam nikdo nechodil.“

  • „Mlynáři odstraňovali mosty mouky, které tam zůstaly, a mouka nepadala. Tak se to zespoda muselo takovými zahnutými trubkami šťouchat, a co nešlo, tak se tam muselo vlézt. A to se dělalo tím způsobem, že se tam spustil provazový žebřík, který se provlékl nahoře na trámku, a jeden zůstal nahoře u toho a druhý vlezl dolů opásaný s karabinou, se zapřel za ten žebřík a v ruce měl dlouhý klacek s přidělanou špachtlí, a tou se snažil šťouchat a na dálku přeseknout tu klenbu někde, aby to spadlo dolů. Žebřík se nesměl pouštět nízko, aby to ta mouka nestrhla, ono se to někdy skácelo. A potom zase vylézt ven a spustit žebřík níž, když tam něco viselo, když se usadil prach, ta mouka. A to se dělalo často, každý do toho nelezl. Muselo se to hlídat nahoře, pouštěla se tam lampa. A když to spadlo, tak to byl fukejř nahoru.“ – „Určitě to bylo nebezpečné.“ – „Tam šlo o život. Muselo se to umět a dát tomu, co to chtělo.“

  • „Vláčil jsem nad silnicí pole s bránami s kravkou a skončil jsem a jel jsem přes silnici domů. Přijelo auto, nějací páni, vyšla s nimi mamka ven k autu a odvezli si ji. Jel jsem okolo, ještě jsem před nimi protahoval vůz s bránami. Tak jsem jen na ni koukal a říkal si, že ji zase otravují, a oni jeli pryč, aniž by cokoliv řekli. A mamka nebyla, najednou.“ – „Co jste dělal? Hledal jste ji?“– „Pak zůstala pryč a já jsem šel na vojnu, tak jsem s ní chtěl ještě mluvit. Kde je, co je? Tak jsem jel do Pardubic a tam mi u soudu nikdo nic neřekl, že tam není. Nic jsem se nedozvěděl, kam ji odvezli nebo co se děje. Až potom se ozval brácha, jel za mnou na vojnu a jeli jsme spolu z Frenštátu do Želiezovců do věznice. Celou noc jsme tam čekali a ráno ji přivedli a tam jsme jen něco prohodili. Mamka předtím psala, abychom jí poslali nějaké cigarety. Věděli jsme, že nekouří, ale to měla pro tu Zdeňku, která tam byla taky. Ale tam ji nepřivedli, jen mamku.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 06.06.2023

    (audio)
    duration: 02:27:38
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Mamku zavřeli, nevěděl jsem proč ani kam. A já musel na vojnu

Václav Němeček v roce 1957
Václav Němeček v roce 1957
photo: archiv pamětníka

Václav Němeček se narodil 6. března 1938 ve mlýně v Trhové Kamenici Jarmile a Václavovi Němečkovým. Měl tři bratry a nejmladší sestru. Otec v roce 1941 tragicky zahynul při údržbě mlýna, a tak maminka zůstala na práci a čtyři děti sama. A protože se mlít nepřestalo a děti musely ve mlýně pomáhat, vyučily se všechny řemeslu doma. Přesto patnáctiletý Václav Němeček nastoupil na mlynářskou školu do Pardubic. Tou dobou už jim mlýn nepatřil, podobně jako jiné živnosti ho pohltilo řízené socialistické hospodářství a Němečkův mlýn přešel pod podnik Jihlavské mlýny a později pod Pardubické mlýny. V roce 1953 se v něm mlelo naposledy. Maminku Jarmilu Němečkovou v roce 1957 odsoudili na pět let a zkonfiskovali i obytnou část mlýna. Václav Němeček odešel na základní vojenskou službu a po návratu nastoupil do Automatických mlýnů v Pardubicích, které procházely rekonstrukcí. V Automatických mlýnech velmi brzy nastoupil na místo mládka a v podniku zůstal do devadesátých let, kdy se mlýny dostaly do privatizace. Václav Němeček se stal jedním z deseti spoluvlastníků společnosti AMPA (Automatické mlýny Pardubice). Bohužel z důvodu podvodného jednání jednoho ze spoluvlastníků AMPY o největší východočeský mlýn přišli. Václav Němeček odešel z Automatických mlýnů po čtyřiačtyřiceti letech v roce 2004. Je ženatý, má čtyři děti a v roce 2024 žil v Pardubicích.