Václav Novotný

„To byl začátek února. Ten samý měsíc, myslím, že 23. února, jsem přišel ze školy a maminka mě vzala do zadního pokoje. Tam mě přitiskla a plačíc řekla, že nám tatínka odvezli, zatkli, uvěznili. Ona se styděla za ty slzy. Já koukal jako blázen. Oni ho zatkli jako sedláka za neplnění. Všechny ty roky to zvládal a pak přišel výměr, že má vše propadnout státu.“

„Otec byl zavřený a matka zřejmě tušila, protože už v okolních obcích sedláky stěhovali. Od nás odstěhovali pana Říhu, bývalého starostu. Vznikl státní statek. Čekalo se, kdy ten Damoklův meč přijde na mámu s pěti dětmi. Ona se snažila udržet vše v chodu, uživit nás pět dětí. A babička tam byla, které bylo sedmdesát sedm a nemohla na nohy. 28. dubna přišel telefonát od zemědělského referenta. Ony nestěhovaly soudy, stěhovali zemědělští referenti. Ten telefonát zněl: ‚Tak, paninko, zítra přijede auto a bude vás stěhovat. O nic se nemusíte starat, všechno vám naložíme.' “