Václav Novotný

„Otec byl zavřený a matka zřejmě tušila, protože už v okolních obcích sedláky stěhovali. Od nás odstěhovali pana Říhu, bývalého starostu. Vznikl státní statek. Čekalo se, kdy ten Damoklův meč přijde na mámu s pěti dětmi. Ona se snažila udržet vše v chodu, uživit nás pět dětí. A babička tam byla, které bylo sedmdesát sedm a nemohla na nohy. 28. dubna přišel telefonát od zemědělského referenta. Ony nestěhovaly soudy, stěhovali zemědělští referenti. Ten telefonát zněl: ‚Tak, paninko, zítra přijede auto a bude vás stěhovat. O nic se nemusíte starat, všechno vám naložíme.' “

„Ty rodinné celky byly stěhovány zásadně tak, že sedlák byl v tu dobu zavřený. Pak tu mámu podle toho, jak děti byly staré, stěhovali. U Říhů měli šestnáctiletého syna, to ještě šlo. Ale u nás bylo dítě v peřince a stará babička. Vůbec jim nevadilo tohle udělat. Zkrátka, toho sedláka zavřeli, protože kdyby přijelo stěhovací auto a on tam byl, kdo ví, co by se dělo za scény. Ten by vzal krumpáč, lopatu. Nebo by je pomlátil. Proto to bylo takhle. Vím, že všechny rodiny měly táty zavřené a potom přijelo stěhovací auto.“