„Sama jsem byla několikrát zadržena, bylo mi vyhrožováno, byla jsem vystavena aktům zavržení, tedy viditelnými formami, které jen našly, nejen na Kubě. Jejich [vládní] represe rovněž překračuje hranice země. Například, pamatuji si, že v Mexiku na jedné akci, na které jsme byli, nám zavolali do hotelu, aby nám vyhrožovali, že vědí, že tam jsme. Ta akce, na kterou jsme šli, týkala se …souvisela s Iberoamerickým sjezdem mládeže, nemohli jsme na ní vstoupit. Vláda se obtěžovala s telefonátem, že se chystáme akci destabilizovat a tak nás nenechali na akci vstoupit, a to se stalo v Mexiku.“
„Diskusní skupina kubánské mládeže vznikla v únoru 2014. Z počátku měla sloužit jako platforma pro mladé vůdce z dalších organizací. Myšlenkou vždy bylo vyvinout úsilí těchto mladých vůdců, mít společnou a dobrou agendu a odtud jednat. Pak jsme si uvědomili, že skupina může fungovat jako jedna organizace a tak jsme začali pracovat s dvěma základními cíli – podporovat vedení mladých kubánských lídrů a poté prosazovat, bránit lidská práva se zaměřením na práva mládeže.“
„Na těch slavných setkáních, která se konala mezi pracovníky, jsem začala kritizovat policii a určité instituce. V jednu chvíli mě vzali stranou a řekli mi: ‚Nemyslím si, že je to vhodný prostor pro vyslovení určitých věcí atd.‘ Lidé, kteří mě zřejmě měli rádi, ale kteří mě vzali stranou, aby se to tam nestalo tématem konverzace. No, přišla chvíle, kdy jsem se rozhodla z Centra [Centrum psychologického a sociálního výzkumu] odejít. Neodvolali mě, rozhodla jsem se, že odcházím, že to neodpovídá mým zájmům, nemělo to nic společného s tím, co jsem chtěla. Nevěděla jsem, co budu dělat, ale tady jsem dělat nechtěla. Projekt byl realizován na národní úrovni, PENU a CONUMFA, a první reakce osob, které tento projekt [na této úrovni] řídily, ale který jsem jako celek já řídila, bylo obvinění, že jsem zbabělec, zrádce, jak mohu něco takového udělat, daly mi celou analýzu faktorů z Centra.“
„Moje matka se dostala do právní situace, kdy byla neoprávněně odsouzena, a já s ní celým tímto procesem prošla. Myslím, že to bylo moje první procitnutí, první otázka, která poznamenala můj život, abych si uvědomila, teda ne že bych si to předtím neuvědomovala, ale poprvé se mně skutečně dotkly vlákna porozumění, na jaké úrovni se nacházíme, jak zkorumpované byly instituce a jak privilegovaní byli určití lidé, ne všichni, jak vždy tvrdila vláda. A to jsem prožila, právě takhle, se svou matkou. Jak říkám, v mém životě to bylo po všech stránkách důležité. Díky tomu jsem pochopila míru korupce státních zástupců, obhájců, kriminalistů. Učila jsem se – nenaučila jsem se ho, ale denně jsem četla trestní zákoník, abych zjistila, kde přesně jsou matice procesu, kterým procházela moje matka, protože ji obvinili ze zpronevěry. Bez důkazů, bez zápisu, bez flastru. Moje matka pracovala v lékárně. Obvinili ji ze zpronevěry léků, to vše, aby zakryli pochybení vedoucích.“
Kirenia Yalit Núñez Pérez je členkou důležitého hnutí mladé opoziční protikomunistické generace na Kubě. Narodila se v roce 1981 a celý svůj život strávila v Havaně. Její život byl poznamenán svévolným trestem její matky, která byla odsouzena za údajnou zpronevěru. Tuto episodu popisuje Kirenia jako „budíček“ a motiv jejího vstupu do protivládního hnutí. Kirenia je psycholožka a pracovala jako projektová manažerka v Centru psychologického a sociálního výzkumu s mladými lidmi z celé země. Tato obrovská zkušenost poskytla Kirenii intelektuální nástroje pro spolupráci v Kubánské komisi pro lidská práva a národní usmíření vedenou uznávaným disidentem Elizardem Sánchezem. V roce 2014 začala pracovat v Diskusní skupině kubánské mládeže a dodnes je její koordinátorkou. Kireniným cílem je podporovat v kubánské společnosti povědomí o tom, co se zde děje, a doprovázet zásadní změnu směrem k demokracii. Kirenia věří, že už dnes je Kuba na cestě k této změně, což je jeden z dalších důvodu jejího neustálého pronásledování a dohledu ze strany Státní bezpečnosti.
