Marie Poláková

* 1952

  • „Přišla mě budit a říkala: ,Ty, já nevím, jestli půjdeš, ona je válka.‘ Takhle to lidi vnímali, protože válku prožili. Seděli jsme, brečeli a nevěděli jsme, co máme dělat. Ona říkala: ,Já tě tam nepustím!‘ Byl hukot letadel, jelo to od Trutnova sem přes Lánov. Zůstali jsme doma, nikam jsme nejeli. Další den nebo za dva dny jsme jeli do Jilemnice. Táta už tenkrát nebyl na pile a dělal u silničky [správy silnic], teď tam má Liberecký kraj údržbu silnic, dělal tam topiče. Už nevím přesně s kým, ale vzali vráteň [dveře] od skříně a napsali na ni nápis: ,Vraťte se domů!‘ Jeli jsme do Jilemnice na Mříčnou za stadion. Tam jezdily tanky s kluky, kteří vůbec nevěděli, co se děje. My jsme na ně pokřikovali, ať se vrátí, co tady chtějí. Nápisy byly na všelijakých dveřích od skříní.“

  • „Když nevstoupili do JZD, napařili jim dodávky a museli pěstovat, co jim nařídili. Strýc musel pěstovat len. My ve Štěpanicích jsme byli kovozemědělci [rolníci na venkově, kteří měli zaměstnání mimo zemědělství a zároveň vlastnili malé hospodářství], naši měli v chlívě dvě krávy, slepice a králíky. Tatínek chodil do práce, maminka s námi byla doma a hospodařila. Dodávali jsme mléko. Jezdila cisterna, ráno se vždycky muselo mléko dopravit na sběrné místo.“

  • „První službu měla [maminka] v Hrabačově u Novotných. Odtamtud odešla do Lánova, kde pracovala, starost o dobytek a práce na poli, všechno, co souvisí s hospodařením. V Lánově řekla takovou hloupou věc: ,Já jsem si tu válku nevymyslela!‘ Byli to takoví Němci, že ji nechali zavřít za sabotáž práce. Prožila rok po věznicích, kde taky pracovala, holky musely do kuchyně a tak.“

  • Full recordings
  • 1

    Vrchlabí, 01.03.2023

    (audio)
    duration: 01:45:06
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Napařili jim dodávky a nutili je pěstovat len

Marie Poláková na praxi ve Vrchlabí v šedesátých letech
Marie Poláková na praxi ve Vrchlabí v šedesátých letech
photo: Archiv pamětníka

Marie Poláková, za svobodna Petráková, se narodila 23. dubna 1952 v Jilemnici. Pocházela z katolické rodiny a od dětství chodila do kostela. Její maminku za druhé světové války Němci uvěznili za sabotáž práce. Dědeček a strýc odmítli po roce 1948 vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD) a hospodařili dál soukromě. Žila s rodiči, sestrou Helenou a bratrem Jaromírem na statku ve Štěpanicích. V roce 1968 s rodiči v Jilemnici protestovala proti okupaci. Vyučila se pánskou krejčovou a začala pracovat pro výrobní družstvo Vkus ve Vrchlabí. V roce 1973 se vdala a narodila se jí dcera Štěpánka a syn Ondřej. Roku 1977 se s rodinou přestěhovala do Vrchlabí a poté až do důchodu pracovala v podniku Kablo. Od Jiřího Wonky se dozvěděla podrobnosti o textu Charty 77. V osmdesátých letech se stala členkou Československé strany lidové (ČSL). Jezdila na výlety a poutě s místní katolickou komunitou. V listopadu 1989 demonstrovala na vrchlabském náměstí. V roce 2023 žila ve Vrchlabí.