Ja byl ve směně snad jediný, kdo nebyl ve straně
Vladimír Rak se narodil 18. listopadu 1925 v Praze jako druhorozený ze šesti dětí. Jeho otec Josef Rak byl legionářem a vyučeným dekorativním malířem, kterému byla po roce ‘48 odebrána živnost. Vladimír Rak prožil dětství v Letech, Radotíně a pak v Břevnově. Zde absolvoval základní školu a roku ‘37 vstoupil s bratrem Jiřím do Legio Angelica. Až do války byl členem 48. odd. a docházel do klubovny Patronátu na Malou Stranu. Dobu příchodu Němců do Prahy roku ‘39 prožil v německé dětské nemocnici na Karlově se spálou. Poté nastoupil do učení u firmy Ebert v Libni a vyučil se soustružníkem. Květnové povstání strávil v nuceném „domácím vězení”, jelikož tatínek je nechtěl nikam pustit. Na Královce byla barikáda, střílelo se v ulicích a jedna kulka dokonce vletěla i k nim do bytu. S bratry se, když se dění uklidnilo, pak vydali dolů do města a na Staroměstském náměstí byli svědky hanobení nacistů. Již v červnu se zúčastnil „Tábora sedmi” u Čermné, v srpnu následoval další u Kyšperku. V letech ‘46 a ‘47 se zúčastnil táborů u Sepekova a pod Ostaší. Na podzim roku ‘47 nastoupil vojenskou službu u protiletadlových dělostřelců na Pohořelci. V rámci jednoho výjezdu mimo Prahu se dostal do Sloupu v Čechách, kde jeho jednotka sloužila čestnou stráž při odhalování pomníku TGM. Tam se seznámil se svou budoucí ženou Marií Fraňkovou, kterou si pak roku ‘50 vzal. Absolvovali nutné zlo obřadu na úřadě v Novém Boru předcházející oddání v kostele. Nějakou dobu po svatbě ještě žili odděleně, než se jim naskytla příležitost společného bydlení v Novém Boru. Roku ‘53 se jim narodila dcera Helena a roku ‘57 syn Pavel. Vladimír Rak pracoval v Novoborských strojírnách. V šedesátých letech byl osloven, aby vstoupil do Komunistické strany Československa, to však rezolutně odmítl. Po roce ‘89 obnovil kontakty se skauty 48. oddílu LA a nyní je jedním z posledních žijících členů. Těší se dobrému zdraví a je stále velmi aktivní.