Pavel Raniak

„Chlapy, co tam byli na práci, vedl učitel, který mě učil. Byl předsedou Hlinkovy gardy v Dobré Nivě. A teď mě poznal, že jsem tam byl ve vojenské uniformě, a poznal mě podle obličeje, že tam stojím, a ti němečtí vojáci kolem nás. A začal řvát: ‚Hele, to je Raniak, toho jsem učil. Byl u partyzánů, toho zastřelte!‘ A řval, aby mě zastřelili. Tak chlapi, co byli kolem mě, ten zbytek, ti se postavili kolem mě, aby mě chránili. A náhodou ani jeden Němec nerozuměl slovensky, a tak si toho nevšímali, co ten učitel řval, ale řvali na něj: ‚Schnell, schnell, schnell!‘ Ať pochoduje a jde pryč. Ale on pořád řval: ‚Zastřelit partyzána!‘ No a chlapi, co šli, tak to slyšeli, ti mě schovali. A pak přijelo to auto. Hodili mě do auťáku a je taky a vezli nás do Zvolena.“

„Když jsme šli ke Štiavnickým lesům do takového kopečka, přes pole, tak najednou, asi tak sto metrů od nás z lesa, takových minimálně 200 až 300 vojáků, začali po nás pálit. Tak jsme zalehli do země, ale já jsem byl hned raněný z boku a na lokti tady. To jsem hned cítil. Kdybych si býval lehl takhle, tak jsem to dostal na záda. Ale že nás učili: lehněte si na bok, tak mě to tak štrejchlo, opasek mi to roztrhlo, kalhoty mi padaly a všecko a byl jsem raněný.“ – „Tam má jizvu.“ – „Mám i jizvy. Tak jsme tam zůstali ležet. Ti dva, co tam byli a nějak to znali, tak sundali košile a zvedli je, že se vzdáváme. Tak nás zajali a dali nás do dřevníku do takové stodoly. A druhý den jsme pěšky šli k silnici z Dobré Nivy na Zvolen."